Jakub Koumar | Články / Sloupky/Blogy | 31.10.2015
Čtvrtý den nabídl skoro až absurdně kvalitní filmový program, takže vybrat si třeba hned z pěti křížících se položek bylo krvavě kruté. Sázka na sál v DKO se vyplatila hlavně u krásného kraťasu Za obzorem Marãa. Surrealistické záběry z vesnice v krajině, kde je život na hraně přežití byly napínavé a nešlo od nich odtrhnout oči. Následující Ikarus o "šamanském" životě bývalého vojáka volil poklidné sledování rituálů exmilitanta, který si vybral život v džungli. Film mapuje moderní fenomén hledání sebe sama, očisty, smyslu, svobody u přírodních mohykánů. Ve skutečnosti spíš ale zobrazoval pouze fakt, že sjíždět se celý den v pralese s nahejma buchtama je vlastně super job. OK, ale na to jsem nemusel chodit do kina, i když vizuálně šlo o zdařilý kousek. Třetí Algoritmus se pral sám se sebou, než vyšlo najevo, že monolog o snaze převést vše do verifikovatelných hodnot je ve skutečnosti kritikou této snahy.
V dalším bloku Fascinace zazářil nový film loňské hvězdy MFDF Petera Tscherkasskyho The Exquisite Corpus. Další mistrovská koláž rakouského experimentátora a stěžejního autora rakouské avantgardy ukázala nevšedně explicitní sexualitu z erotických filmů 60. až 80. let. Sál naplnila jiskřivá atmosféra a nebohý, sotva dvanáctiletý mladík na vedlejší sedačce tak musel strávit dvacet minut pod mikinou.
Jedním z hlavních snímků dne byl společný projekt Martina Ryšavého, Jana Procházky a Pavla Kopeckého - Na vodě. Nevšední vodácký zážitek na pouti skrze betonová koryta a tovární roury podkrušnohoří se prolíná s divokými filozofickými úvahami o buddhismu, kráse zkázy a ženských genitáliích. Na Martina Ryšavého je to naprosto nevšední snímek plný zvláštních setkání a královsky vycizelované koncepce a já věřím, že jsem viděl český dokument roku.
Domácí festival je kategorie projekcí v jihlavských bytech a letos se rozrostl i o domácí koncerty. Nevím, proč mě napadlo navštívit zrovna Děti mezi reprákama, protože Post-hudba mi nikdy k srdci nepřirostla, o to větší překvapení jsem zažil. Dominik Zezula bez doprovodu jen s kytarou mě přesvědčil, že jeho hudba není nedospělé ubrečínství a tváří v tvář divákům v malém pokoji se postupně ztrácel sám v sobě. Takhle se dělají koncerty!
A na závěr opět Soul, kde nejdřív vystoupil extravagantní písničkář Erik Sikora, což je ve skutečnosti i výtvarník, který se už letos prezentoval. Účastnil se výstavy v Oblastní galerii Vysočiny s filmem Plavajúce kamene, které si určitě na youtube pusťte. Jeho hudba je recesivní a neumělecky sympatická a publikum ho přijalo skvěle. Fantasticky však reagovalo na společný project Petra Marka a Květů, kteří společně oživují Markovy staré písně. Králíček, jak si tehdy Marek říkal, rozproudil krev nejen fanouškům, celý výstup si evidentně užívali i jeho spoluhráči a došlo i na etnickou vložku. Jejich pop-folk-rock měl v Ji.hlavě obrovský úspěch.
19. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
27. 10. – 1. 11. 2015, Jihlava
www.dokument-festival.cz
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?
redakce 04.01.2024
Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...
redakce 03.01.2024
Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.