Jiskrná Hlavenková na vrcholu

Historka na začátek? Kostel sv. Vavřince je sice i na Petříně, ale na koncert byste na něj běželi jako já zbytečně. Odehrával se ve staré modlitebně sv. Vavřince na farnosti na Újezdě, tedy pod Petřínem. V místě, které vzbuzovalo velký respekt. Nonšalantní pán za mnou svému doprovodu těsně před koncertem nahlas googlil: „Toto místo vzniklo už ve 12. století, původně v románském stylu. Fresky, jejichž torza stále vidíme, jsou ze století čtrnáctého...“ Taky poznával klavír: „Je starý, už téměř legendární, seznámil jsem se s ním v Telči. Byl stvořen pro piedestal, pro velkou hru… Už se nevyrábí.”

Když jsem Beatu Hlavenkovou viděla naposledy, byl to zážitek jiného druhu, tehdy opanovala Czech Music Crossroads v industriálních kulisách Dolní oblasti Vítkovice. V jedné ze síní Pražské filharmonie měl Hlavenkové recitál zase jiné vyznění, poetické, s puncem unikátnosti, o to vzácnější, že má s albem Scintilla jen tři zastávky. Většina jejich vystoupení probíhala poslední dva roky díky velkorysým Norským fondům ve Skandinávii a odtamtud si „přivezla” vnímavého pianistu Anderse Aaruma. Jako třetí se před komorní publikum postavil Miloš Dvořáček (-123minut, Čikori, Vladimír Václavek atd.), jehož respekt k toku skladeb a empatický doprovod takřka bez předchozího zkoušení sklízel velký potlesk. Když hrál metličkami na vlastní dlaně a rytmus doplňoval kličkou nefunkční hrací skříňky, říkala jsem si, že jeho hravost s věkem ještě roste.

fotogalerie z koncertu zde

Virtuózní Hlavenková si pozvala ještě jednoho hosta, když v jedné skladbě zazpíval Justin Lavash. A překvapil, jeho niterný projev připomněl největší písničkáře 20. století a dokonale zapadl do koncepční prezentace celé desky. Program Scintilla představuje „jiskry” života umělkyně: Dětství, Věčnost, Krajina... A zatímco se Hlavenková navzdory námětům patosu vyhnula, já se mu bráním jen stěží. Většina melodií byla nesmírně něžná, zároveň jádro její tvorby je v lehkosti základních motivů. Ano, ohromila i několika hutnými pasážemi, ale víc než náročná „kila” zaujaly jemné klavírní linky hrané unisono s Andersem. Jako zásadní obohacení vnímám právě Andersovy Rhodes klávesy, které mají rozvláčný, zeširoka posazený, mazlivý zvuk. A když bylo třeba dát skladbě něco navíc, sáhla Hlavenková po krabičce, „ve které si převáží část svých hostů z desky”. (Až v letáku k turné jsem si všimla, že mezi nimi ve studiu usedl také světoznámý klarinetista Evan Zyporyn, jehož spolupráci oceňoval sám Steve Reich.) Sem tam nám je pustila z krabičky ven a jindy plnila modlitebnu tím, k čemu byla určena, andělským zpěvem. Hádám, že poslouchali i ti na výsostech.