Články / Reporty

Jukebox plný hitů namísto revoluce - Pixies

Jukebox plný hitů namísto revoluce - Pixies

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 19.11.2016

Nezastupitelné místo v historii alternativní rockové hudby Pixies už nikdo neodpáře, jejich návrat na scénu v roce 2004 uvítal nejenom početný zástup pamětníků, ale také řada nových fanoušků. Když už to vypadalo, že se kapela spokojila s nekonečným přehráváním klasického materiálu, vydala comebackovou desku Indie Cindy. Všeobecné nadšení brzy vystřídalo roztrpčení, vstoupit dvakrát do stejné řeky není jednoduché a vztahy mezi členy formace nepůsobily zrovna zdravým dojmem. Rychlý návrat do současnosti, Pixies vypouští ven další studiovou desku a scénář se opět opakuje. Velké očekávání je pryč, ale zažít naživo všechny zásadní hity je stále dostatečné lákadlo. Ostatně dva vyprodané koncerty v roce 2013 dopadly na jedničku.

Letošní vystoupení Pixies nalezlo útočiště v moderní multifunkční hale Fórum Karlín, která je vždy zárukou kvalitního zvuku a vysokého návštěvnického komfortu. Lepší prostor pro akce podobných rozměrů v Praze zkrátka nenajdete. Švédská kytarovka Fews usazená v Londýně nepatří mezi nejzářivější mladé talenty současnosti, ale roli předkapely do puntíku splnili. Zasněné skladby nepostrádaly potřebnou gradaci, střízlivý potlesk se měnil v nadšené ovace, až vše vyvrcholilo masivní explozí euforie.

Samotní Pixies odstartovali atmosférickou instrumentálkou Cecilia Ann, aby v rychlém sledu následoval průřez bohatou diskografií, kdy prakticky neopomenuli žádnou studiovou desku. Naplno se tak bohužel ukázalo, že novinka Head Carrier s výjimkou několika povedených skladeb jako Baal's Back nebo All I Think About Now nemůže konkurovat dnes už klasickému materiálu.

Komunikace s publikem byla opět veskrze žádná a přes profesionální výkon kapely nebylo z hudebníků cítit žádné velké nadšení. O jediný výraznější moment překvapení se postaralo krátké improvizované běsnění během Vamos, kdy se všem členům Pixies rozhořely malé ohníčky v očích. Ovšem dříve, než mohl vypuknout regulérní požár, byl plamen bezpečně uhašen. Na závěr ani příliš nepřekvapilo, že pražského vystoupení skončilo poněkud uspěchaně. Nadšené publikum se dočkalo pouze jediného přídavku v podobě rarity Into the White, pak kapela zmizela v oblacích kouře a přes vytrvalý potlesk fanoušků se už nevrátila.

Ne že by Pixies udělali ostudu, ale pohled na dlouholeté oblíbence, kteří rutinně přehrávají jeden legendární song za druhým, krutě zabolí. Rockoví dinosauři existují i na alternativní scéně.

Info

Pixies (usa) + Fews (se)
17. 11. 2016 Forum Karlín, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace