keša | Články / Reporty | 21.04.2015
Vila na pražské štvanici, parádní flek, vyprodáno všech 123 lístků. První Nod Nod, sázka na jistotu, tolikrát slyšeno, a přesto neomrzí. Nášup jako nikdy. Křišťálově čistý zvuk, Veronika řve o něco víc než obvykle, mrazení i pod černou mikinou. Nejlepší koncert Nod Nod!
Blackové divadélko zvané Botanist, které si s sebou Kayo Dot vozí, jen potvrzuje Driverův zvrácený pohled na hudební estetiku. Pět chlápků v kápích s čelovkama, místo kytar dva dulcimery, do kterých mlátí železnýma klíčema, zpěvák pumpující harmonium, dvanáctistrunná basokytara a bubeník, ten s obyčejnou soupravou. Až se oči nasytí, efekt upadá. Nepřesvědčivý řev omrzí, ničím zajímavé výkony zbývajících muzikantů nezaujmou. Zpívající ptáčci mezi jednotlivými skladbami jsou spíš k pousmání. Postrádám atmosféru těžkou jako hlína, bio black.
?Alos, to je one woman šamanšou. Dredy po zem, zmalovaná půlka obličeje evokuje zranění z nedávné autonehody. K tomu jí napomáhej zkreslená kytara, místo trsátka kus plastu, mikrofon nalepený na hlasivkách a hromada cingrlátek. Vila se mění v teepee, hrdelní zpěv a noise jdou dohromady. Rozhodně zajímavá poDIVAná, ale doma si to nepustím.
Driver a spol. odstartují pěkně zostra And He Built Him a Boat, pak Zlida Caosgi z předposledního alba Hubardo. Nářez, Toby umí pěkně zablackovat, takový úvod jsem fakt nečekal, dívám se kolem, co na to ostatní. Osmdesátky se odrazí v The Mortality of Doves z poslední desky Coffins on Io a zůstávají na místě téměř do konce setu. Kytarista a bubeník na jedné polovině pódia nasazují oldskul brýle, druhá půlka v čele se zpívajícím basákem Tobym Driverem a občasným saxofonistou zůstává navážno. Na kompostu Kayo Dot hnije nejhorší hudební dekáda dvacátého století. Tu a tam vyleze zvuk King Crimson, na povrch se dere basa Simona Gallupa z The Cure, zazní i prvoplánový cajdák jak od Michaela Boltona. Dané vlivy nejsou vyloženě citovány, zůstává prostor pro vlastní interpretaci a dotažení nahozených nálad jako v povídkách Raye Bradburyho. Jde tu o vážný příběh, nebo nám to kapela servíruje s nadsázkou? Permanentní nejistota. Před koncem ještě jedna vzpomínka na Hubardo v Passing the River. Definitivně se zavírá až písní Spirit Photography, kterou mohli klidně napsat Bohren & der Club of Gore, kdyby měli bpm nastavené o polovinu rychleji.
Kayo Dot nejsou kapelou na první dobrou, ani na druhou a třetí… Ale pokud na jejich hru přistoupíte, odměnou je pozvání do komplikovaného světa, ve kterém se budete cítit v nejistotě. A v ní to všechno dřímá. Nedokážu posoudit, zda má tato kapela tak geniální koncept, nebo jsem si ho jen domyslel. Mám je totiž nejraději na (onom) světě.
Kayo Dot (us) + Botanist (us) + ?Alos (it) + Nod Nod
16. 4. 2015 Vila Štvanice, Praha
foto © Zdeněk Němec
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.