Články / Rozhovory

Každej obojí, každej trochu jinak (Kaplan Bros.)

Každej obojí, každej trochu jinak (Kaplan Bros.)

redakce | Články / Rozhovory | 16.03.2015

Co je v krabici? Paralelně s kapelou Vložte kočku funguje také projekt dvou jejích zakladatelů, bratrů Kryštofa a Cyrila Kaplanových. A letos na podzim, po šesti letech existence, hraní na Colours of Ostrava i United Islands, vítězství v soutěži 1BAND2PLAY nebo účasti v exportním pořadu ČRo Czeching (všechno stihli za necelý půlrok) vydávají Kaplan Bros. eponymní debut, který zdobí také listopadové číslo Full Moonu #43. Novou etapu pokřtí Brothers 12. listopadu v pražském klubu Basement a o den později také v brněnském Kabinetu múz.

K oficiální nahrávce jste se dostali až po několika letech existence. Kdy vznikla kapela Kaplan Bros. a kde se v od té doby objevovala jejich hudba?
KRYŠTOF: Nějaké kapely jsme měli už v devadesátejch letech. To bylo ještě hodně jednoduchý. Stačilo popadnout nástroj, co se válel doma, pustit si podklad z „magiče“ a valit. Kaplan Bros. ale vznikli souběžně s Vložte kočku – to jsme ještě bydleli s bráchou u rodičů a bylo snadný sejít se a zkoušet jen ve dvou.

Kdy to bylo?
KRYŠTOF: Tak před šesti lety.

CYRIL: Kdysi jsme s bráchou hráli v jedný „funky“ středoškolácký kapele, pak nás to začlo štvát a zkusili jsme hrát jen ve dvou. Z těchhle snah se postupně vyvinuly dvě kapely: Vložte kočku, kam jsme od začátku chtěli další kamarády, a Kaplan Bros. Tam jsme nikoho dalšího nechtěli. Cestu k současnému zvuku jsme ale hledali hodně dlouho.

A kdy jste to začali brát vážně?
CYRIL: V prvních letech jsme hráli převážně na vernisážích, večírcích a často na akci Open Mike, kterou pořádá Michal Kyselka. Hlavně tyhle koncerty nás nutily pracovat na nových skladbách.

KRYŠTOF: Vážně jsme to brali už v těch devadesátejch. A něco se samosebou děje a dělo furt. To by bylo divný, kdyby ne!

CYRIL: Vážně se bereme odjakživa, jen okolnosti se mění.

Jste bráchové. Měli jste jako děti kapelu, muzicírovali jste spolu?
KRYŠTOF: První kapelu jsme měli spolu, pak každej zvlášť, pak zas spolu, pak jen brácha, pak zas spolu, vlastně dvě, a k tomu sólo projekty – až do teď. Navíc Kaplan Bros. procházeli spoustou zásadních změn, skoro by se dali rozdělit na tři různé kapely se stejným názvem… Ne, dělám si prdel, nedali.

CYRIL: Já chtěl kapelu, která by se jmenovala Nirvana, když mi bylo asi deset. Na tu jsme si spíš hráli, než že bychom hráli. Sem tam jsme vydávali zvuky. Doma i na chalupě jsme měli piáno, v bytě navíc nějaký africký bubínky a taky jsme si hráli s kazeťákem, kterej uměl nahrávat.

Co vám z tohohle období zůstalo?
KRYŠTOF: Kazeťák, piáno a africký bubínky.

CYRIL: Každý období zanechá stopy a v každým se projevuješ tak, jak budeš znovu za nějakou dobu, aspoň v zárodku.

Kromě hudby, tvořili jste dřív dohromady?
KRYŠTOF: Měli jsme, taky někdy v devadesátkách, rozdělanejch pár architektonickejch projektů, ale skončilo to jen u návrhů… z lega.

CYRIL: Dneska se mi zdálo, že jsme s bráchou hráli ve filmu, a došlo mi, že je to pravda. Hráli jsme kdysi v nějakých studentských počinech. Taky jsme zkoušeli natáčet – vlastně i poslední klip Kočky vzniká tak trochu naší spoluprací.

Jak dýlujete s odlišnýma představama např. o tom, jak byste měli znít?
CYRIL: Máme většinou podobný představy. Nebo lépe: málokdy jsou neslučitelné.

V čem je největší výhoda mít za spoluhráče jenom bratra?
KRYŠTOF: Dřív byla největší výhoda v tom, že jsme se snadno sešli na zkoušení. Teď už nám zbývá jen to, že se fakt dobře známe.

Laciné, ale: kapel-dvojic je spousta. Máte oblíbené?
KRYŠTOF: Moc neřeším, kolik lidí hraje v kapele, kterou zrovna poslouchám. Dost často to ani nevím. Ale třeba Qui jsou super, One Day as a Lion nebo klasiky jako White Stripes a Chemical Brothers.

CYRIL: Dřív jsme hodně poslouchali Dresden Dolls.

Kdo je ten kreativní a kdo ten technický?
KRYŠTOF: Jak kdy. Každej obojí, každej trochu jinak.

CYRIL: Jeden z nás přinese předpřipravený nápad a druhý do toho vymyslí cokoliv. Já mám tendence do toho bráchovi kecat, ale až když má nějaký nápad.

Jak moc si potrpíte na design a výtvarnou podobu hudby?
CYRIL: To si zatím nejsem úplně jistý. Ale asi dost.

KRYŠTOF: Nijak to nepřeháníme, ale musí se nám to líbit. Webové stránky nemáme, ale úvodní foto na facebooku nebo Landmine Alert jsme dělali spolu. Vizuál jsme začali víc řešit až teď, s prvním albem. A s tím související videoklipy.

Plány?
CYRIL: To se snad ani neřiká. Zatím jsou to jen nápady.

Oba hrajete v kapele Vložte kočku. Jak rozlišíte, pro koho skládáte písničky? Zkoušeli jste jako Kaplan Bros. třeba na zkoušce písničky Kočky? A naopak?
KRYŠTOF: Když se sejdeme ve zkušebně jen s bráchou, občas si projedem i nějaké nové věci od Kočky. Ale ne s tím, že bychom to chtěli použít s Kaplan Bros. nebo naopak. Ty věci se oddělujou dost snadno už jen tím, že si na začátku řekneš, co vlastně chceš dělat.

S Kočkou teď natáčíte desku. Jak přerozdělujete svůj čas a co děláte v civilu?
KRYŠTOF: Čas rozdělujem většinou krátkým zastavením se nad kalendářem. Já pracuju nárazově a hodně intenzivně, takže si to vždycky nějak udělám. Nejhorší jsou nedokončený věci, který někde visej – ty tě pak strašej ve snu. V civilu jsem sochař.

CYRIL: Musíme plánovat. Momentálně jsme ve studiu s Kočkou a dáváme rozhovor za Kaplan Bros. A taky jsem v civilu.

Kolik jste s Kaplan Bros. odehráli koncertů?
CYRIL: Nevím, několik desítek, živé hraní šlo od prvních pokusů s looperem a module elektrických bicí přes freakfolk písničky s kytarou a casiem až po současnou gameboyovo-strosynťákovo bubnovou fázi.

KRYŠTOF: Živé hraní se vyvíjelo od minimal industrial techna přes folk až sem a zase zpátky. Většinou podle setupu, co zrovna máme, a toho, co nás zrovna baví nejvíc. Třeba brácha možná začne zase používat cowbell a nebo chrastící citrón. Uvidíme, kam nás to zas zavane.

Nedávno vznikla trilogie z branického mostu, aktuálně k vidění na youtube. O co přesně šlo?
KRYŠTOF: Šlo o live session, kterou dělaj Landmine Alert. Vybere se zajímavé místo, kde by se dalo zahrát, a pak se od rána kmitá, aby se všechno stihlo. Most inteligence vybral brácha na procházce s Hoblinkou. Natáčelo se ráno po tom, co jsem odpromoval, takže to bylo docela náročný…

Vznikla i audionahrávka, nebo jen videa?
CYRIL: Vznikalo to současně, zahráli jsme píseň a natočil se obraz i zvuk.

Máte za sebou hraní na United Islands i Colours of Ostrava. Jaká to byla, pro prakticky začínající kapelu, zkušenost?
KRYŠTOF: Po nějakejch pěti letech existence Kaplan Bros. a asi deseti letech živýho vystupování se s žádnou kapelou necejtíš jako úplnej zelenáč. Každopádně všechny akce se něčím liší a dost často to, co vypadá jako zlo, je nakonec zmatené dobro a naopak. Ostrava byla super. A Islandi taky.

CYRIL: My moc neřešíme, kde hrajem – v tu chvíli. Takhle ve dvou si uděláme bublinu a skrz ní to filtrujem.

A nejcennější zkušenost v kapele obecně?
CYRIL: To je otázka času. Asi že to jde i ve dvou.

KRYŠTOF: Jakou zkušenost myslíš? Třeba technický skylz nabíráme furt a nejde dost dobře říct, co je nejvíc. A v těch životokapelních věcech už vůbec ne.

Myslela jsem třeba tu teorii o zmateném dobru. Přichází se zkušeností. KRYŠTOF: Zmatené dobro bývá často horší než zlo.

Jak dlouho jste pracovali na debutu? Jak se liší studiové verze od těch na internetu?
CYRIL: Je to výsledek dlouhýho procesu. Písně vznikaly v průběhu několika let – asi tři roky hrajeme víceméně podobný setlist a postupně ho vychytáváme. Až do dnešní podoby, kterou jsme před pár týdny zaznamenali v našem zkušebno-studio-atomovým krytu. Nahrávka se od předchozího živáku liší zvukem bicích, neměli jsme přeslechy jako na mostě, a měli jsme nějaký ten den navíc na to, abysme nastavili mikrofony a tak. Taky jsem to dýl míchal, vyhrál si s tím do detailu. I když taky ne extra klinicky… Větší část práce na mixu probíhala v autě na turné Kočky po Rumunsku. Takhle řešíme to rozdvojení.

KRYŠTOF: Na debutu jsme pracovali dlouho. Dlouho jsme rychle a efektivně zpracovávali nápady. Studiové verze od těch na netu se liší hlavně kvalitou zvuku. Asi jako se liší záznam z koncertu od studiového alba. Každá z těch věcí má jinou ambici.

Rumunsko! Jaké bylo?
CYRIL: Povozy, šílený předjížděči přes plný dvojitý, laxní policajti, příjemný spontánní publikum, pohostinnost, veliký rozdíly mezi krajema, veselý lidi.

KRYŠTOF: Elektroinstalace vedený vzduchem.

Jakou roli hrají v Kaplan Bros. texty a vokály?
KRYŠTOF: Důležitou, ač jsou jednoduchý. Snažíme se je co nejvíc propojit s hudbou, aby šly vnímat i jako samostatnej instrument. A aby tě moc nerušily významy, když si chceš zatančit. Ale čím jsou slova jednodušší, tím hlouběji můžou působit. Na ty, co to potřebujou.

Někdo o vás napsal, že si dokáže představit, že se hudba Kaplan Bros. objeví v nějaké videohře. Sedí to? Soundtracky, doprovodnou hudbu?
KRYŠTOF: Ať ten někdo naprogramuje hru, a my rádi uděláme hudbu, když se nám to bude líbit. Obojí pochopitelně nezvládnem. Soundtracky a doprovodnou hudbu? Jasně, sem s tím, moc rádi.

CYRIL: Zajímalo by nás to. Já v současné době pomalu začínám chystat hudbu k neurofeedback hrám, zároveň i ty hry… Takže budem muset nějak zvládat obojí.

Oblíbená otázka: ambice. Osvědčuje se vám skromnost, nebo ostré lokty?
Cyril: Osvědčuje se být nejdřív ostrý a pak skromný, na jednoho člověka.

Info

Rozhovor vyšel v magazínu Full Moon #43.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Václav Havelka (fyield): KEXP vnímám jako milník

Michal Pařízek 25.03.2024

Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.

Josef Buchta (B-Side Band): Vždycky jsem snil o tom, že budu mít big band

Jiří V. Matýsek 11.03.2024

„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.

The Bladderstones: Záskoky nevedeme

Jiří V. Matýsek 06.03.2024

Slánské artbluesové trio se po sedmi letech od debutu Without Cover vrátilo s chválenou studiovkou a zároveň slaví deset let na scéně. Rozhovor.

Boris Schubert (Skvot Czech): Tvorba úspešného kurzu je tímová záležitosť

Mariia Smirnova 05.03.2024

„... snažíme sa oslovovať naozaj zaujímavých a úspešných ľudí vo svojom obore. Základom je vzájomná dôvera, sympatie a ochota lektora s nami aktívne spolupracovať.“ Rozhovor.

Pragueshorts: Piotr Jasiński (Mimo), Natálie Durchánková (Přes střepy)

Viktor Palák 28.02.2024

Ve finálním díle ankety odpovídají Piotr Jasiński, v jehož filmu Mimo ztvárnili Josef Trojan a Jakub Kalián kamarády, kteří narazí na situaci, která může být spouštěčem revize jejich vztahu.

Julie Martinková, Anna Horáková (FAMUFEST): Nesmíme se strachem nechat odradit od růstu

Mariia Smirnova 27.02.2024

„V programové dramaturgii si hrajeme hodně s pocity či smysly a chceme, aby i diváci při návštěvě festivalu mohli více reflektovat tuto část sebe sama..." Rozhovor.

Pragueshorts: Greta Stocklassa (Bzukot Země), Marie-Magdalena Kochová (3MWh)

Viktor Palák 26.02.2024

Bzukot Země zachycuje absurdní i povědomou šarvátku o to, jak formulovat zprávu mimozemským civilizacím. V kontaktu se současnými tématy je i film 3MWh, který volí atmosféričtější cestu.

Pragueshorts: Philippe Kastner (Deniska umřela), David Payne & Tomáš Navrátil (Baroko)

Viktor Palák 25.02.2024

V národní soutěži největší domácí přehlídky krátkých filmů se potkalo ke dvěma desítkám titulů, oslovili jsme tvůrce a tvůrkyně některých z nich.

Gaika: Nechat se unášet

Nora Třísková 22.02.2024

Podobně jako kloubí různé aktivity – psaní, kurátorství a výtvarná tvorba, producentství – na desce spojuje v lecčem typické anglické žánry jako dub, postpunk nebo alt rock. Rozhovor.

Kewu: Hodně jsem se toho naučil sám

Mariia Smirnova 21.02.2024

Stál za vznikem kolektivu Unizone a také spoluorganizuje akce Addict s NobodyListen. Nedávnou novinkou je, že Mikuláš začne vyučovat djing ve Skvotu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace