Kateřina Pohlová | Články / Reporty | 14.07.2016
O tom, že je Richard Bona vynikající hudebník, který se nebojí zakusit téměř všechny hudební žánry, není pochyb. Naposledy to českému publiku dokázal před rokem v Českých Budějovicích se svým flamenco projektem. Do vyprodaného olomouckého Jazz Tibet Clubu dorazil v rámci světového turné s Mandekan Cubano a roztančil tamější publikum na vlně kubánských rytmů.
Richard Bona si umí na koncertě vytvořit dokonalé sepětí s posluchači už ve chvíli, kdy vstoupí na pódium. S rozzářenou tváří a vždy oplývající humorem si vás získá až do poslední odehrané noty, rád hraje před vnímavým davem, který se během večera soustředí jen na jeho hudbu. Na natažené ruce se smartphony je téměř alergický.
Kdo včera netančil, jako by nebyl. Až na pár pomalejších kusů z nedávného alba Heritage nenechal Richard Bona a Mandekan Cubano přítomné publikum vydechnout. Letní horký a dusný vzduch sice vytvořily naprosté nedýchatelno, tím se však představa, že se nacházíte na Kubě uvnitř vyhlášeného jazzového klubu plného kubánských tanečnic, stávala živější.
Za uvolněností a lehkostí, se kterou Bona dokázal vytvořit nevídanou atmosféru, byla skrytá hudba dopilovaná do nejmenších detailů s perfektně nazvučenými nástroji. Dokonale vystavěná sóla, skvělá rytmika a Bonovo hlasové umění zaručily koncert bez hluchých míst. Sehranost a téměř telepatická komunikace mezi hudebníky potvrzovaly fakt, že umět hrát potichu během dynamických pasáží má větší sílu než odehrát koncert, ze kterého píská v uších i druhý den ráno.
Po několika přídavcích musel Richard Bona rozjeté a nenasytné publikum na závěr „uspávat“ sólem na klavír. Vystoupení zakončil jak jinak než s humorem. Bez nadsázky se dá říct, že jeho včerejší koncert s Mandekan Cubano, byla jedna z nejlepších jazzových událostí, která k nám letos zavítala.
Richard Bona (cam) & Mandekan Cubano (cu)
11. 7. 2016, Jazz Tibet Club Olomouc
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.