Popluh | Články / Reporty | 06.11.2015
Sanfranciskému folkrockovému duu Adam H Stephens & Tyson Vogel to trvalo třináct let a pět studiových desek, než svůj hudební stan rozbalili v Praze. Nakonec se tak stalo jednoho podzimního večera v pražské MeetFactory.
Za předkapelu si pro nejen pražskou zastávku, ale i pro celý zbytek evropského turné, chalani vybrali tuzemské Please the Trees. Ti zažívají poměrně rušný závěr roku. Jejich novince Carp nešlo uniknout už týdny před vydáním, hodně se toho namluvilo jak o samotném vzniku alba, tak následně i o živých show. Nakonec jsem tomu všemu nějakým nešťastným zázrakem utekl a tak první oťukávačka s Carp přišla právě před Two Gallants. A znělo to tak nějak asi jako hudební verze nálady v chovném rybníce plném kaprů pár týdnů před Vánoci. Neskutečný nářez plný až postrockově budovaných přímočarých riffů doprovázených místy masivními hlukovými stěnami vystavěnými rozvazbenou kytarou. Metoda cukru a biče, jak se starší věci míchaly s novinkami. Člověk se chvílemi osahával, aby se ubezpečil, že má v hrudním koši vše na svém místě. Dokonce i frontman Two Gallants na chvíli povylezl z backstage, aby se podíval, co za týpky si vlastně pozval na pár zbývajících gigů. Asi mu to vzalo vítr z plachet, protože po konci relativně krátkého setu (až moc krátkého) trvalo celou půlhodinu, než posbíral odvahu vylézt na pódium.
Ve Full Moonu se prý o poslední desce Two Gallants We Are Undone psalo, že se jedná o "další duo s vlastní představou o tom, jak by dneska mělo vypadat blues". A Two Gallants opravdu přišli s vlastní kolekcí blues-rockovějších kousků. Z mého pohledu to mělo jeden problém, a to ten, že chlapci přišli na zdánlivě nevyhnutelný fakt. Dnešní blues totiž vypadá a zní jako Jack White. A já bohužel z jejich aparatury (až na pár výjimek) nic jiného neslyšel. S tím rozdílem, že to, co Two Gallants prezentují ve dvou, už má detroitský wunderkin(d/g) dávno za sebou a současné (nejen) bluesové vize naplňuje ve větších hudebních uskupeních. A s větší invencí a eklektičností, jak už se na geniálního floutka sluší a patří. Čímž neříkám, že by We Are Undone ve stylu "bluesové standardy pro špinavou přeefektovanou elektrickou kytaru" bylo špatné. Tím jen říkám, že jsem po celou dobu koncertu viděl oběma hudebníkům za krkem sedět Whitea a on ne a ne zmizet. Nebýt dvou krásných a silných balad, možná by nezmizel vůbec.
Tou první byla na piano vyvedená Fly Low Carrion Crow, tou druhou už zase na elektrickou kytaru hraná Seems Like Home to Me. Od sebe je dělil ještě jeden pianový kousek Invitation to a Funeral (vítej zpátky, Jacku) a od zbytku setu i fakt, že šlo o jediné dvě skladby, které mě nějakým způsobem dokázaly vtáhnout a chytit. Ale ve slušně zaplněném sálu jsem podle nadšené odezvy patřil k menšině...
Two Gallants (usa) + Please the Trees
3. 11. 2015 MeetFactory, Praha
foto © Elina Richter
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.