Martin Řezníček | Články / Reporty | 12.06.2017
Einstürzende Neubauten navštívili Prahu naposledy v roce 2014 s projektem Lament, který působivě zpracovával téma první světové války. Po třech letech přijeli s výběrem svých největších hitů, pojmenovaným trefně – a s ironií jim vlastní – Greatest Hits. Kapacita původně zamýšleného místa konání (Divadla Archa) zdaleka nedostačovala poptávce, a tak se organizátor rozhodl přesunout koncert do mnohem většího Fora Karlín, kde i při počtu tisíců návštěvníků zůstává jakžtakž dýchatelno. Gott sei Dank!
Neubaten začali The Garden, „zahrádkářskou“, prohlásil hlas vedle. Tak jo no. Baryton Blixy Bargelda si nachází cestu do všech dutin a zatím nekompletní kapela hypnotizuje jednoduchým doprovodem. Než skončí potlesk, šestičlenné komando je v plném počtu. Válcování plechu, zatloukání nýtů, hřímání pístů – zajatci továrny jménem Haus der Lüge. Ve finále písně bere N. U. Unruh plechovou krabici a mlátí s ní do vlastnoručně vyrobených perkusí, z Bargeldových úst vylétá poprvé, a ne naposledy, nazghûlí skřek. Intenzivní tempo a německá dikce se střídají s pomalejšími temně romantickými skladbami a angličtinou (Youme & Meyou a Sabrina). Při druhé jmenované nastává jeden z mála momentů, kdy publikum zpívá společně s kapelou: I wish this would be your colour/ Your colour, I wish. Pozadí vyplňuje pouze bílé plátno, ale show je i tak dost vizuální, protože se co chvíli na pódiu objevují rozmanité perkuse, tu plastové píšťaly (rozuměj trubky), tu barel.
Bargeld hodně vypráví. Třeba o tom, že Sabrina vznikla jako lovesong pro soundtrack, pro který ale byla příliš závažná, a tak se dostala (k jeho spokojenosti) do repertoáru Neubauten. Podivuje se nad tím, že většina klubů v Praze je v podzemí, načež N.U. Unruh konspiruje, že dříve sloužily pro tajné schůze komunistů – vtip má asi i vzhledem k věkovému složení publika největší odezvu.
fotogalerii z koncertu hledejte tu anebo taky tady
Atmosféra v publiku je ale mimo dlouhé potlesky spíš komorní. Veškerá magie se odehrává na pódiu, dlouhé, až desetiminutové skladby tomu nejsou na překážku, spíše naopak. S každou minutou Unvollständigkeit se noříme do hlubšího transu, ze kterého nás vytrhne až zneklidňující chór a zvuk skleněných tyčí sypajících se ze zavěšené plechové vany a rozbíjející se o protikus pod ní. Kurva, jo! Na závěr se kapela ještě dvakrát vrací, aby zahrála nejšílenější masakr večera Let's Do It a Dada, spirituál Salamandrina nebo dlouho očekávaný závěrečný opus Redukt.
Objektivitu stranou, Forum Karlín mi začíná víc a víc přirůstat k srdci. Namátkou Queens of the Stone Age, José Gonzalez and The String Theory – a teď i Einstürzende Neubauten.... Dvouhodinová show neměla slabých míst, ani když Hackemu odmítala poslušnost basa, ani když se Bargeldovi nedařilo v Die Befindlichkeit des Landes spustit rádio ze smartphonu. Když se o nějaké kapele řekne, že je legendární či geniální, je to o hubu, Neubaten nicméně v Praze dokázali, že si to zaslouží a že název turné Greatest Hits vlastně můžeme brát naprosto seriózně.
Einstürzende Neubauten
8. 6. 2017, Forum Karlín, Praha
foto © Romana Kovacsova
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.