Články / Recenze

Když tě cítím, zvedá se mi žalud (I Love 69 Popgeju)

Když tě cítím, zvedá se mi žalud (I Love 69 Popgeju)

mexhouse | Články / Recenze | 01.02.2013

Pracují s naivními a naivistickými klávesovými melodiemi, primitivními popěvky, podivně „gay“ maskovaní se při živých vystoupeních svlékají, zpívají explicitní láskyplné písničky, kdy si nejste jistí, jestli je to hodně blbá legrace nebo trapárna na entou, ale – nepoužívají vulgarismy. Neznají prvoplánová zvolání jako „čuráku“ nebo „pičo“. Což je přesně ta špehýrka, která je dělí od toho, aby jejich trash art spadl pod úroveň vážného kabaretního striptýzu.

Většinu songů znám ještě z jejich starších verzí a skutečný fanoušek mohl sledovat jejich vývoj od hrubozrnného art-brut electra, které bylo nerozeznatelné od kreténské legrace a naprostého amatérismu (pro některé to může být jediné období tvorby Pee Gees, které stálo za to) až k pečlivě opracované trashové matérii infantilně dospělého kýče. Ne že by hity jako Srdíčko, Adam, Bojkot nebo Miluji tě byly přešlechtěné nebo dozlatova dopečené, jen jestli dříve používali suchý prezervativ a slipy po fotrovi, dneska mají na ptáku brilantinu a přiléhavý second (cock)hand outfit. Klávesy mají o tři vrstvy nechutných „hokejových“ „přestávkových“ aranžmá více, tam, kde se ječelo, nastupuje zastřený dvojhlas, zvuk je plný a místy až „hartnollovský“ (ne, to jsem neměl říkat).

Co si nechali, to je jazyková (ne)výbava, používání jazyka školkově říkankovým způsobem, včetně „tabuizovaných“ témat a holých vět: zářezy ve smyslu „my father is bigger than your god“, „do kostela s tebou nikdy nepudu/ halleluja“, „tak dej mi pusu/ na péro“ nebo „strčím ti ho/ do análu“ jsou ty vděčnější. A slogany typu „Hipy-hipy-hypnóza!“, „Miluji tě/ vem s sebou kamaráda“, „ Já jsem holka jako lusk/ vypadám jak hnusk“ nebo „Ty si pěkný hajzl/ já jsem pěkně v hajzlu“ naznačují, že myšlenkový obsah je třeba hledat ve třetím až čtvrtém plánu. A samozřejmě s vědomím názvů jejich nahrávek i songů, sebeironická, perziflážní, protináboženská i jen nebetyčně přitroublá témata, to je to, co dělá jejich „disko“ opravdu „disaster“.

A nejlepší na tom všem je, že ty jedinečně prostoduché písničky jsou nadčasové. I když pokud spojíte plesový orchestr o jednom syntezátoru s velmi svérázně vyloženým dance-punkem, electrem a odmítnutým osmibitem spolu s ozvěnami lidové školy umění a životem na maloměstě, nemůže vzniknout špatné „umění“. Zapomněli jsme na „trapnost“ jako estetickou kategorii? Ano, tou všechno začíná. I končí.

Info

Love 69 Popgeju - Let's Gold Corridor (self-released, 2010)
www.ilove69popgeju.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace