Ivana Sváčková | Články / Reporty | 20.03.2016
Ručička seismografu kmitá, měříme desátý stupeň Richterovy škály. Epicentrum – Kabinet Múz v Brně. Slovo dne – noise. Itch My Ha Ha Ha přibíhá do cílové rovinky, čtvrtek přinesl debatu s šéfem londýnského labelu Mute Danielem Millerem, poté hlasité počínání kapel Vritti a OvO a pátek byl jako třešnička na dortu – Fléda představila již zmiňovaného Millera, Fiordmoss, HuJo a britské Cabaret Voltaire.
Příjemně zaplněným prostorem pulsuje digitálně-analogový souboj bratislavských Vritti. Novinkový projekt slovenských performerů Petera Kerekese a Slava Krekoviče jako nahodilý dronový guláš, vařený od oka a s velkým množstvím chilli. Ačkoli se snažím při popisu hudby omezovat přirovnání na přijatelné množství, v případě ryze improvizovaného setu Vritti si nemůžu pomoct – jako stovky rozehraných křišťálových lustrů, zrychlený záběr na mraveniště nebo zrnitá obrazovky televize. Absolutní hluková anarchie. Pedantsky se pokouším rozšifrovat nějaký řád, nějakou vnitřní strukturu, která je v záplavě zacyklených úderů zapsaná – je to ale spletité jako katakomby ve vlastní hlavě. Na pódiu se čaruje, chlapci si v naprosté koncentraci instinktivně vyhrnují rukávy, aby si je od toho krveprolití nezašpinili. Výrazně vrstvené tóny prosakují stěnami, překrývají se a vytlačují ty předchozí. Boj se blíží ke konci, výsledek nerozhodný, jen ty jsi z Vritti trochu v řiti.
OvO taky nepřišli vyprávět pohádky na dobrou noc. Co Nadja v únoru započali, italské psychedelické duo hřmotněji dokončilo. Po minutě je jasné, že kytary jsou mému srdci bližší než syntezátory – v případě OvO si představte ten nejvrzavější kytarový tón, skoro jako když brzdí vlak. Bicí Bruna Dorella se v rámci songu pohybují bezpečně, o výkyvy se stará zpěv Stefanie Pedretti. Kdyby měl poltergeist hlas, je to tento, vytažený až z podpatku Itálie. Lidem se to líbí, tanečky à la zombie a spokojené zavřené oči. Tedy až se nasytíte pohledu na stage - dredy až na zem, rajcovní podvazek čouhající z rozparku šatů, černá, bílá, červená a čáry přes obličej. Gradace těžko spočítat, má to šťávu a drive. Žádné polotovary, ale pěkně na drť. Prokazatelná živočišnost.
Itch My Ha Ha Ha: Vritti (sk), OvO (it)
17. 3. 2016, Kabinet Múz, Brno
foto © vrbaak
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.