Články / Reporty

Když zavane chlad - Mayhem

Když zavane chlad - Mayhem

Michal Smrčina | Články / Reporty | 24.10.2017

Když Mayhem v rámci letošní tour Purgatorium dali najevo, že půjde o živé provedení kultovního alba De Mysteriis Dom Sathanas, vzbudili solidní pozornost. Když padl jeden z termínů druhé části evropské šňůry i na Bratislavu a byl odhalen support dalších kapel, očekávání ještě narostlo.

Vhodně zvolený Randal otevřel mříže zkraje sychravého večera a zahrádka před klubem se zaplnila pestrým publikem. Uvnitř, na lehce vyvýšeném pódiu, se postupně začaly objevovat nezbytné artefakty – hořící svícny úctyhodných rozměrů a sem tam zvířecí lebka, rituál si žádal své rekvizity, ačkoli z kategorie těch krotších. Úvodní bezvětří rozčísli polští Deus Mortem. Pomalý nástup následovala bouře, kapela výhrůžně vrhala do davu ostré pasáže, teatrální vizáž fungovala. Prostor klubu se naplnil až při Dragged Into Sunlight, které už lokální posluchači mohli vidět s Monarch letos na jaře v Praze. Pokud se v úvodu večera daly identifikovat trosky melodií, pak je smazal sprint za zvukovou destrukcí. Balaclavy udělaly svoje, dodaly kapele cosi specifického, a přitom umožnily zaměřit se na sonické výpady a mihotavé stíny postav vystupujících jen pod iniciály.

Kdo se rozhodl opustit sál během delší pauzy a zkrátit si čekání, musel počítat se ztrátou dobrého místa a nadávat si po zbytek večera. Přivítala ho neprostupná hradba těl a temena mužů s nebezpečně krátkými sestřihy a slabostí pro nordickou estetiku. Klasická deska z roku 1994 přitáhla stejně staré posluchače jako je ona sama, i ty dvojnásobného věku. Oprášená historie ovládla prostor a autenticky tlející rubáše protagonistů si uzurpovaly zraky zúčastněných. Jestli Hellhammer za bicími neochvějně hlídal intenzitu koncertu i subtilně komplikoval různé pasáže, z ostatních vanul chlad. Attila Csihar dominoval nejen pověstným hlasem, ale rovněž oděvy, dají-li se tak jeho kreace nazvat. Nevídaná invence v módě rozkladu a pohanství. Pestrost hudebních motivů naživo fungovala stejně jako na desce, rovnováha mezi melodií a zlovolnými emocemi byla zachována. V tom spočívala síla vystoupení - bylo možné vychutnat si riffy a vnitřně prožít celé album i přes jeho nezbytnou misogynii.

Info

Mayhem (no) + Dragged Into Sunlight (uk) + Deus Mortem (po)
19. 10. 2017 Randal Club, Bratislava

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace