Lucie Ferová | Články / Reporty | 03.05.2015
„Hele, myslíš, že dneska přišli lidi tak jako spíš náhodně?“ zaslechla jsem. Těžko říct. Pokud to tak ale bylo, nelze se obejít bez krátkého představení. Někdo má za to, že King Dude je barista. „Dostal demo Tonight’s Special Death, které nejdříve vyšlo na americkém a pak italském labelu. Myslel si, že jsem pomatený Ital, co o okultismu nic neví. Pak zjistil, že jsem ze Seattlu, tak si začal myslet, že jsem barista.“ Občas přezdívaný „Johnny Cash divných a zatracených“ je King Dude tím, kdo do temné folkové hudby zahákl popové háčky. Jeho hudba smrdí starou Amerikou, na kterou navlékl černou vlečku, před níž se rozprostírají apokalyptické vize.
Ještě pořád se na začátku reportů popisují exteriéry klubů, do kterých se už několik let běžně chodí? Colloredo-Mansfeldský palác se vedle marseillských kavárniček, dánských squatů a všelijakých hudebních klubů vyjímá stejně jako obří alchymistický znak pro síru (v okultismu označován jako Leviatanův kříž) vedle barokních andělíčků. Mezi sírou a měsícem stála po celou dobu koncertu žena s pletencem ve vlasech na (patrně) slovanský způsob. „Jsem na to zvědavej, prostor tomu dá hodně,“ povídali si dva metalisti s Mjölnirem (čti mňau mňau) kolem krku. King Dude zase řekl: „Tady, tyvole, točili Amadea, věřili byste tomu, sakra? Tyvole, viděli jste ten film vůbec?“ King Dude zpívá písně spirituálního prozření, které se, posilněn whisky, snaží prokládat vtipy a kontaktem s publikem. Ačkoli večer nekazili nevychovaní hulváti jako den předtím ve Vídni, publikum bylo vlažnější, jako svěcená voda v zimě. Když začala hrát „sbližovací“ Lucifer’s the Light of the World, jejíž refrén zná každý, kdo poslouchá King Dudea, reakce lidí mi připomněly hodiny hudební výchovy, kdy nikdo nechtěl zpívat, i když jsme si mohli vybrat co. Na klukovi pár řad přede mnou bylo vidět, že zpívat fakt chtěl, ale brzo mu poklesl hlas. To když si uvědomil, že kromě sebe nikoho kolem neslyší. Nevím, jestli to tak dopadlo kvůli tomu, že to bylo v Praze, nebo jestli přítomní zpívají a souloží zásadně se zhasnutými světly, nebo to bylo hromadné vyjádření nesouhlasu s Dudeovým luciferiánstvím, nicméně to ovlivnilo další vývoj koncertu.
„Sakra, proč se tak stydíte? Vidím tady samý krásný lidi, nemáte se proč stydět. Vážně, nerozumím tomu. Buďte divný, buďte svý, nadšený. Užijte si to.“ Ačkoli sál byl poměrně zaplněný, moc si s ním nepokecal a dál hrál a vyprávěl poslušnému obecenstvu. Dvou odpovědí, které se neomezovaly na bezobsažné „yeah!“, se ale přece jen dočkal, to když se ptal, jakou chceme slyšet a kdo se chce napít whisky.
Říká se, že King Dude dokáže zachovat přátelskou komorní atmosféru i před takovým publikem, jaké bylo na Roadburnu, že i tam působí jako strejda, co popíjí, hraje na kytaru a vypráví vtipy. To se mu povedlo, zahrál ještě na klávesy dvě skladby z poslední desky Fear v upraveném provedení, ale pak už se nevrátil. Proč taky.
King Dude (us)
1. 5. 2015, Colloredo-Mansfeldský palác, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.