Články / Reporty

Klaxons naživo - Maybe It’s Not Over Yet?

Klaxons naživo - Maybe It’s Not Over Yet?

Anna Pleslová | Články / Reporty | 24.11.2014

Téměř přesně před měsícem Klaxons oznámili, že tahle tour bude jejich poslední. Očekávání koncertu tak ještě stouplo, vyprodáno ale v Lucerna Music Baru nebylo. Předskokani Fenech Soler předvedli slušnou synthpop-rockovou show. Přesně ten typ kapely, který si doma nepustíte, protože je too simple mainstream, ale naživo fungujou.

Pak už se stage začala proměňovat na kosmickou diskotéku. Všechny nástroje v bílém, velká op-artová plachta na pozadí a všude logo očekávané kapely, tentokrát působící jako pilulka LSD. Z beden se začal ozývat osmdesátkový Phil Collins a všechno bylo dokonale připraveno, aby dance party mohla začít. Ale?! Opak byl pravdou. Kluci přišli všichni v bílém. V UV světle nás fešácký zpěvák James Righton oslnil zářivě bílým úsměvem. A pak se strhla mela... Rockový koncert se vším všudy. Měla jsem co dělat, abych uchránila sebe, natož foťák, Klaxons sázeli jednu rychlou pecku za druhou, všechno ze starších, syrovějších desek. Až v první třetině přišel „odpočinek“ u Show Me a Miracle a There Is No Other Time z posledního, tanečnějšího alba.

Deska Love Frequency? Rozplizlý osmdesátkový pop beze špetky jakékoli nadstavby. Kdyby Klaxons zahráli i na 80’s party, jež následovala po koncertě, nikdo by nepoznal rozdíl. Jen dneska se tomu sofistikovaně říká New Rave. Ale zpátky k show. Londýnští kluci si chtěli jedno ze svých posledních vystoupení pořádně užít a s nimi si to také užívalo publikum. Keira Knightley, manželka zpěváka Rightona, s úsměvem přihlížela z rohu backstage.

Ano, byla to dobrá show. Kdyby nevypadali v těch bílých hábitech jako čtyři spermie a odpustili si zbytečné serepetičky typu kytary vytisknuté na 3D tiskárně, hodnotila bych ještě o malinko lépe. Ukončení setu hitem It’s Not Over Yet může naznačovat, že ještě třeba není všem dnům konec, necháme se překvapit. Poslední gig hrají v Mexiku a v zemi tequily se může stát ledacos.

Info

Klaxons (uk) + Fenech Soler (uk)
22. 11. 2014, Lucerna Music Bar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace