Anna Mašátová | Články / Reporty | 21.06.2013
Desátý ročník festivalu United Islands vybízí k malému flashbacku. Vzpomínáte na první? Česká republika vstoupila 1. května 2004 do EU a všude bujely více či méně oficiální oslavy. Nebylo to tenkrát vůbec špatné. Optimismus a nadšení byly hmatatelné, v Praze vznikalo něco nevídaného. Na vltavských ostrovech v samém centru města se zhmotnila pódia a střídaly se kapely všemožných žánrů jak na běžícím pásu. Vstupné třicet kaček či jedno euro, koukali jsme na to jako blázni a vymetali jeden koncert za druhým. Dalším památným rokem byl 2006. To byl line-up snů! Placebo, Rachid Taha, Khaled, Michael McGoldrick, Medeski, Martin & Wood, Tito & Tarantula a desítky dalších muzikantů po celých deset dní. Akce byla sice prodělek a život United Islands visel na vlásku, ale zážitek to byl nezapomenutelný.
Další ročníky možná trochu splývají, nicméně se na Ostrovy dalo spolehnout jako na příjemnou předprázdninovou zábavu, kde vám k válení se na trávě ještě hraje dobrá muzika. Vždy jste navíc objevili nějakou zahraniční kapelu či DJ, kteří za poznání rozhodně stály.
Stalo se navíc tradicí, naladit diváky na fest Klubovou nocí. Tento rok patřilo deset míst od NoD přes Café NONA po Malostranskou besedu českým kapelám. United Islands tak odstartovaly s plnou parádou v Nostickém paláci, sídle Ministerstva kultury. Zvuk na nádvoří sice mizerný, samotné místo ale více než pěkné, obzvláště když vám k tomu hraje Never Sol. Zpěvačka a klávesistka Sára Vondrášková na sebe upozornila skladbou Lay Down v Ondříčkově filmu Ve stínu, debutová deska se zatím jen chystá. Kdo by si chtěl Sářin emotivní nakřáplý hlas ještě poslechnout a nestihl to ani v Nosticu či před půlnocí v Arše, bude mít příležitost v pátek od desáté večerní v Popocafépetlu. Never Sol vystřídali Please The Trees se sborem seniorek Elpida. Dámám to v trikách Old's Cool slušelo a skvěle zpívalo. Jelo se celkově trochu na půl plynu, ale v tropických dnech, kdy se pot řinul ze všech proudem, nebylo divu. Krátkou procházkou se poté dalo z Malé strany přesunout přes řeku do Rock Café. Tam to rozhodně žilo, i když si člověk připadal jak v sauně, navíc pěkně natřískané. Erika Fečová se na pódiu snažila malátnější příchozí trochu oživit, za chvíli měla sál v hrsti a rozezpíval se s ní z plných plic. Komu chybí Navigators, měl by se rozhodně na Eriku a její nakažlivou směs r&b, soulu a popu jít brzy podívat. Noc zakončili v Rock Café Sunflower Caravan. Trio se s tím nemazalo, dělalo pěknou rotyku a utvořilo si pod pódiem slušný kotlík. Hammondky evidentně nejsou dead a došlo i na romantiku s plamínky zapalovačů.
Poslední přeběh, tentokrát do Archy. Ta asi mnohým připadala trochu z ruky, takže se uvnitř potulovalo jen několik desítek lidí. Vzhledem k popůlnoční hodině a všednímu dni však byla nízká návštěvnost vcelku pochopitelná. Pěknější večerníček než Johannes Benz & The Ghostriders si těžko přát. Sice bez obvyklé audioprojekce, zato s rockovějším nádechem. Ono jim to prostě hraje skvěle v jakoukoliv denní či noční dobu a nemusíte být Sibyla, abyste předpověděli, že debutové album bude pecka.
Tak vyčůrat, pomodlit a pořádně prospat. Ladronka čeká.
Klubová noc United Islands České spořitelny
20. 6. 2013, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.