Články / Reporty

Koktejl jménem Sardinas

Koktejl jménem Sardinas

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 11.05.2016

Jak namíchat výbušný koktejl Eric Sardinas? Vezměte Johnnyho Wintera a jeho kytarové mistrovství a přidejte něco specifické maskulinity Stevena Tylera a Johnnyho Deppa a celek okořeňte trochou démoničnosti Jima Morrisona. Ale i když zkombinujete všechny tyto osobnosti, budete jen na části dojmu, který floridský kytarista zanechal po svém koncertě v olomouckém Bounty Rock Café.

Sardinas, mistr hry na elektrifikovanou resofonickou kytaru, předvedl dokonale sebevědomou show. Sám sebe prezentoval jako těžce ovladatelný macho živel, který si na pódiu dělal to, co chtěl, více či méně bez ohledu na doprovodnou kapelu (např. poněkud neplánovaně zařazený cover AC/DC). Doprovodný band (otcovské pohledy vrhající Paul Loranger na basu a Demi Lee Solorio na bicích) frontmanovi zdárně sekundoval, svižně dovedl reagovat na jeho výstřelky a dávat Sardinasově divokosti jakýs takýs řád.

Setlist koncertu obsahoval vedle vlastních věcí i několik coverů: Dvakrát se sahalo k The Doors a došlo i na I Can't Be Satisfied Muddyho Waterse. Všechny převzaté věci si však Sardinas výrazně přetvořil k obrazu svému a změnil je často až k nepoznání - z výše zmíněných AC/DC nezbyl ani hlavní riff - a zabalil do svého zvuku. Sardinas je zároveň ztělesněním blues, vždyť v základech jeho tvorby stojí slideová technika, styl hry spojený s žánrem odpradávna. V Sardinasově podání však tento hojně využívaný způsob hry dostává jiné rozměry. V kombinaci s resofonickou kytarou vytváří originální, snadno rozpoznatelný zvuk, který bourá žánrové mantinely, a zároveň paradoxně ctí tradici klasické bluesové formy. Blues by mohlo mít - ve své sevřené podobě - tendenci začít trochu nudit. Sardinas k těmto stavům nedává příležitost.

O Sardinasových hudebních kvalitách není třeba pochybovat, dostatečným důkazem budiž studiové desky. Přesto je záhodno vidět jej naživo, teprve s jeho živelným projevem dostane hudba ten správný drive, energii a náboj. Což dokázal i v Olomouci, i když se po koncertu nesly zprávy, že nebyl zrovna v ideální kondici. Ale jak potom vypadá jeho show v plné síle?

Info

Eric Sardinas (us)
3. 5. 2016, Bounty Rock Café, Olomouc

foto © Zbyněk Zácha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace