Články / Reporty

Komorní Laibach?

Komorní Laibach?

prof. Neutrino | Články / Reporty | 08.11.2017

Slovinští konceptualisté Laibach se letos vrátili do Prahy a opět bylo vyprodáno. Začátek koncertu avizovaný na půl sedmou byl nakonec posunut až na osmou, což napnutý dav ještě vyšponovalo, zvláště když celou dobu zněl z reprosoustavy jen subbasový industrální brum, který se pomalu stupňoval. Nicméně pak už postpropagandistické komando nastoupilo v plné síle, pěkně jeden po druhém, a rozjelo svou wagnerovskou show plnou vypjatého romantického patosu, přetavující výrazivo totalitní propagandy do zcela jiných podob, jak jsme u nich zvyklí z dřívějška.

První hodina, dle očekávání, patřila aktuálnímu projektu Also Sprach Zarathustra. To, že se původně jedná o hudbu ke stejnojmenné divadelní hře vycházející z neslavnějšího filozofického díla Friedricha Nietzscheho, předurčovalo celou show. Ta byla na jinak teatrální Laibach dost komorní. Hudebně jde o jakýsi návrat do dob prvních čistě industriálně laděných desek z osmdesátých let - Nova Akropola nebo Krst pod Triglavom, avšak s modernějšími prostředky. Vše doplněno o působivou černobílou videoprojekci letících orlích pařátů, skalistých vrcholků hor nebo šrafovaného embrya.

Milana Frase, hlavního performera a "velekněze" Laibach, přišla v půli koncertu vystřídat dnes už kmenová zpěvačka Mina Špiler. Klipová skladba Vor Sonnen-Aufgang tvořila jakýsi zlatý řez vystoupení a ze tmy se náhle vynořilo světlo ženského elementu jako ve filmu Metropolis. Mina pak odzpívala za sebou tři skladby, které pódium prozářily do ambientních barev. Její andělský hlas bytostně kontrastoval z Frasovým syrovým, až nelidským vokálem.

Poslední část vystoupení pak patřila k běžné koncertní výbavě Laibach a byla úlitbou skalním fanouškům, kteří rádi vzpomínají na jejich klasické opusy Kapital, NATO nebo Opus Dei. Laibach u nás znovu potvrdilï svoje kultovní postavení a vedle The Yound Gods nebo The Residensts patří k projektům, které nemusí hrát jen po českém venkově, tak jako se to stalo některým klasikům dob minulých, ale dokážou zaplnit sál i v hlavní metropoli.

Info

Laibach (sl)
5. 11. 2017 Palác Akropolis, Praha

foto © Vojtěch Kubec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace