Anna Mašátová | Články / Reporty | 17.12.2013
Když byli v letech 1492 až 1497 vyhnáni Židé z Iberského poloostrova, odnesli si kromě svých hmotných statků také tradice a písně. Ty byly v sefardské komunitě především doménou žen, které si zpěvem zpříjemňovaly domácí práce, někdy prý kuchyňské náčiní používaly namísto perkusí při slavnostnějších příležitostech. Zpěvačky a tamburinistky zvané tanyederas byly často najímány pro pobavení hostů na svatbách. Zábavné kusy, romance či spirituální a ceremoniální zpěvy byly po staletí interpretovány povětšinou bez doprovodu či s perkusemi, později se přidaly loutny a v moderních časech také množství dalších instrumentů. Nové domoviny jako Maroko, Turecko, Řecko a rozsáhlá Osmanská říše vnesly do hudby Sefardů nové nástroje i náměty, hlavním jazykem však zůstalo hebrejsko-španělské ladino.
Sefardskou hudbu už v Čechách představily zahraniční hvězdy Mor Karbasi, Yasmin Levy a česká hudebnice Jana Lewitová, ale nedávno zrozený projekt Kon Sira by pro židovskou muziku mohl nadchnout i neznalé publikum. Jeho zakladatelky, sestry se španělsko-českými kořeny Kateřina a Barbara Garcíovy, už se sefardskou hudbou pracovaly v uskupení Kal y kanto a z dlouhodobé spolupráce s kytaristou Predragem Duronjičem z jihlavské Draga Bandy, multiinstrumentalistou Lubošem Malinou a basistou Tomášem Liškou z Druhé Trávy vzešla Kon Sira. Sobotní večer v pražském Jazz Docku se stal svědkem jejich prvního koncertu, který byl zároveň představením eponymního debutového alba. Kateřina s Bárou už netrénují nápěvy s rejžákem v ruce nebo při cídění hrnců, ale zároveň atypicky bohatý zvuk nijak neumenšuje krásu sesterského dvojhlasu, při kterém mnohdy naskočí husí kůže.
Večer zahájila Morena, volně inspirovaná biblickou Písní písní, netradiční aranžmá se projevilo nejlépe v turecké milostné skladbě Po la tu puerta yo pasí, kořeněné Malinovým banjem. Nemohla chybět svatební písnička plná symboliky La galana i el mar, pocházející z centra sefardské diaspory Soluně, místa natolik významného, že bylo přezdíváno la madre de Israel, matka Izraele. Nejen jako skvělý kytarista, ale také jako výborný zpěvák se předvedl Duronjič v makedonských a sarajevských kusech.
Příchozí rozesmál rhodský návod na sedm druhů přípravy lilku Syete modos de gizar la berendjena nebo zábavná Si veriash a la rana, popisující téměř ezopovské výjevy. Třeba žábu na peci rozdávající dobroty svým družkám nebo myš dělící se o ořechy. Chtělo by se napsat, že došlo na křest nové desky, ale jak sama kapela poznamenala, vzhledem k žánru se křesťanský termín tak úplně nehodí. Patrony nahrávky se stal Robert Křesťan, majitelé Good Day Records a vydavatelé Kon Siry Jiří a Zuzana Maškovi a Ruth Elen Gruber, která albu požehnala v hebrejštině.
Poté už zbývalo jen několik dalších příběhů - o zaměněných dětech, vraždě ze žárlivosti nebo rozverném muzikantovi, okrádajícím zákazníky v přítmí soluňských tavern. Snad aby těch hříchů nebylo přespříliš, Kon Sira zakončili set ukolébavkou Durme, durme. Příjemné album s krásnými vokály už sice věnovat k chanuce nestihnete, ale pod vánočním stromečkem se bude vyjímat stejně dobře jako pod chanukijí.
Kon Sira
14. 12. 2013, Jazz Dock, Praha
foto © Tomáš Moudrý
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.