Články / Recenze

Kontrasty a ženy (nejen) v popu

Kontrasty a ženy (nejen) v popu

Tomáš Tkáč | Články / Recenze | 17.10.2013

Ella Maria Lani Yelich-O'Connor alias Lorde. Šestnáctiletý zázrak současné pop music, který uvádí v úžas, boří milionové hranice v počtu shlédnutí na YouTube, a tím ty starší (a méně úspěšné) spolehlivě posílá do deprese. Další uměle vyprodukovaná rychlokvaška, nebo vůdčí hlas mladé generace?

Po EP Love Club, které vyšlo na sklonku minulého roku, Lorde vydává první plnohodnotné album Pure Heroin, nabízející mix minimalistické elektroniky, popu, soulu, taneční hudby a hiphopového projevu; vše korunováno lehce nakřápnutým hlasem hlavní protagonistky. Ta ukazuje, že kouzlo úspěchu nespočívá jen v jejím věku a bujaré kštici.

Pokud někdo píše či mluví o Lorde (a to se týká i zpěvačky samotné), vždy se dostane na přetřes i Elizabeth Woolridge Grant, více známá jako Lana del Rey. Lorde se k ní hlásí jako k jednomu ze svých inspiračních zdrojů a obě sdílejí pohádkově rychlý (a producentsky pečlivě naplánovaný) start na výsluní pop music. Kolik je však doopravdy Lany v Lorde? Lana se v textech dobrovolně zbavuje statusu dospělé a emancipované ženy, který by ji jinak v dnešní společnosti příslušel, a dělá ze sebe pouhý nástroj k uspokojení mužského chtíče. Témata jako James Dean, Coca Cola, Bezstarostná jízda a další odkazy na padesátá léta pak spolehlivě ukájí často až chorobnou potřebu současné mladé generace po retru. Lana del Rey není Grantová; i když má zpěvačka za sebou poměrně bohatý život, uměle vytvořené alter ego je pochopitelně komerčně přitažlivější. Proto se od Lany del Ray časem odvrátili i někteří její původní příznivci, marketingový kalkul byl v tomto případě příliš velký a především zjevný.

Lorde se sice rovněž schovává za pseudonym, avšak její osobnost není dítkem producentského byznysu. V textech působí na přesně opačném pólu než Lana a snaží se být co nejvíce autentická, aniž by samu autentičnost povyšovala na (jediný) koncept. Ve svém prvním singlu Royals sice přiznává, že pozlátko slávy a bohatství ještě ani pořádně neokusila (we're driving cadillacs in our dreams), ale to ji nebrání v dalším verši šmahem odsoudit kolegyně a kolegy v popové branži: But every song's like:gold teeth, gray goose, tripping in the bathroom, bloodstains, ball gowns, trashing the hotel room, we don't care. V dalším hitu Tennis Court zpívá o tom, jak nudní jsou lidé a jak málo ji zajímají, což jsou slova, které bychom od Lany slyšeli jen těžko. Lorde je tak ve svých textech - paradoxně vůči svému opravdovému věku - mnohem vyzrálejší a dospělejší než její starší popkulturní sestra.

Mrknutím oka si tento nazlobený generační hlas uvědomuje datum svého narození a vrací se do role ubrečené královny plesu, která si zážitky z prvních lásek vyměňuje s přáteli na tenisovém kurtu. Kontrast osobností mezi obyčejnou šestnáctiletou holkou a předčasně dospělou dívkou, který Lorde na své desce prezentuje, je to, co ji dělá tak zajímavou, přirozenou a v rámci současného popu i uvěřitelnou. Či spíše uvěřitelnější než ostatní.

Info

Lorde - Pure Heroin (Universal, 2013)
http://www.lorde.co.nz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články