Jakub Koumar | Články / Recenze | 21.02.2014
Naše vlastní minulost je často rozporuplná. Pohled do ní bývá zkreslený současnou optikou, nic nedokážeme pozorovat takové, jaké to skutečně bylo. Vybavujeme si jen okamžiky, věci a pocity jako by oddělené od skutečnosti.
Rozdrobenou minulost sbírá Martin Evžen Kyšperský na třetí sólové desce Svetr. Jeho soukromničení je produkci Květů velice podobné - zvukomalebná struktura písní, spousta nástrojů, příjemné melodie a rozevlátý, nedbalý zpěv. Sólová alba ale kladou velký důraz na detail; nikoliv na duševní krajiny jako právě Květy, ale na konkrétno našich životů a prostředí, které vyplňují. Jeho otisky se rozsypaly po nahrávce a Kyšperský je obléká, byť si je vědom, že ne vždy musí být nutně pohodlné. Místy ho škrábou do krve, tak přidává i hojivou vlnu. Říkejme jí třeba abstraktní folk, písničkářský surrealismus nebo jen fantazie, jazyk Svetru dráždí příkrostí a zároveň uklidňuje zvukomalebností. Je utkán z poezie všední intimity.
I když je hudební složka s Květy spřízněná, vlákna jsou neposednější. Houstne podíl field recordings i důraz na jeho původ, Kyšperský ovšem nikdy nevystupuje z písňové formy. Melodie jsou příznačně načechrané a většinou příliš nevydrží, buď se svíjí pod dupotem přísného rytmu, nebo jsou rychle vycucnuty komínem, jindy se samy rozplynou. Do doprovodu jsou vpleteny ledabyle, často narazíte na vyčnívající nitku a špatné oko, na které se nemůžete přestat dívat.
Rozporná je nestálost alba. To, jak se spousta zvuků neustále vrtí a mění a zároveň se podřizují písním, vede k pocitu nekonzistence. Oproti jiným projektům je tu méně jedné převažující nálady. Nebýt střihu, do něhož jsou jednotlivé stopy zaplétány, nebylo by to na škodu, takhle je cítit, jak Svetr trochu škrtí u krku.
Vnímavá a imaginativní nahrávka, sebezpytujcí. Děti ze stanice Bullerbyn se dívají zpátky a jejich pohled už dávno není čistý a nevinný, Svetr zas při prvním nošení tak úplně nesedí a kouše. Věřte, že se brzo onosí. A buď si ho zamilujete a budete ho oblékat už pro ten příjemný pocit sounáležitosti, nebo ho zavřete na věky do skříně.
Martin E. Kyšperský – Svetr (Polí5, 2013)
http://poli5.bandcamp.com/releases
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.