Nikola Piálková | Články / Reporty | 24.10.2016
Krymská ve čtvrtek žije. Mezi lidmi proudícími od tramvajové zastávky do místních podniků se najde spousta jedinců, kteří mají namířeno do Café V lese. Ten večer zde hostí duo Sundays on Clarendon Road, jež tvoří zpěvák a básník Jonáš Zbořil spolu s kytaristou Janem Tůmou. Kapela má důležitý úkol pokřtít svou druhou desku, která nese jméno Pale Blue Dot.
Hned u vstupu se člověku naskytne půvabný pohled. Nabídka alb i plakátů originálního a velice povedeného designu přímo vybízí k vytáhnutí peněženky. Za těch pár korun tohle prostě stojí, i kdyby měla deska sloužit jako dekorace. Jednu z rolí předskokanů zastává DJ Aid Kid, jehož následně střídá experimentální elektronika Tma. Během přestávky začíná být čím dál větší rušno, osazenstvo v horním patře řídne a ve vzduchu je cítit očekávání.
Celé hlavní dějství zahajuje kytarový riff. První skladbou je Kepler, během níž jsou posluchači jemně a nenásilně vtahováni do světa Sundays on Clarendon Road. Spousta přítomných se začne pohupovat v kolenou a se zavřenýma očima se nechá unášet v náručí melodií jiné planety. Ti, kdo nechávají oči otevřené, taky neprohloupí. Kapela svým příznivcům přichystala velice příjemnou, s hudbou dokonale korespondující podívanou. Na kulisy i hudebníky projektor chrlí všechny barvy duhy, mezi nimiž lze pozorovat i působivý light painting. „Víme, že bychom desku měli pokřtít aspoň pivem, my si ale myslíme, že je příliš hezká na to, abychom ji čímkoli polévali, a tak vás místo toho prosíme, jestli nám na ni můžete napsat vzkazy, jen se pokuste vrátit ji i s fixem, díky,“ říká Jonáš a nechává kolovat album.
fotogalerii najdete zde
Zanedlouho dojde i na nejvýraznější píseň, kterou Pale Blue Dot zastřešuje. „Nedávno jsem zjistil, že asi fakt začínám tloustnout, a tak teď zahrajeme skladbu, která je hlavně o stárnutí a o tom, že v určitém věku člověk prostě musí začít běhat,“ poznamená zpěvák k následující Getting Older. Kytarovou melodii provází důmyslné samply a celý výstup probíhá s naprostou přirozeností. Je zřejmé, že výraz, který kapela neztrácí ani na vteřinu, lze charakterizovat jedním slovem. Lehkost. Zřídkakdy se navíc českému posluchači elektronického indie folku naskytne možnost takovéto poslyšené, kde není místo pro přetvářku či jakékoli pokusy o napodobování. Na větší gesta navzdory výjimečné události sice nedochází, koncert má zato hladký průběh a nalézt někoho s nespokojenou tváří je po skončení show takřka nemožné.
Sundays on Clarendon Road + Tma
20. 10. 2016 Café V lese, Praha
foto © Sebastian Vošvrda
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.