gaga | Články / Reporty | 14.07.2013
Jak jinak trávit sobotní dopoledne v Kutné Hoře než povinnou prohlídkou skvostů gotické architektury. Protože i těm největším neznalcům se při vyslovení názvu města musí v hlavě rozsvítit minimálně kontrolka UNESCO, ne-li pak konkrétnější obrysy monumentálních staveb. A výjev, jenž se naskytne během Krýpka, je ojedinělý. Kontrast gotického chrámu dechberoucích rozměrů a zástupu podivně vyhlížejících návštěvníků ze všech koutů Evropy působí trochu komicky, ale je pravda, že městečko má víc must-see míst než leckteré větší město jinde ve světě. A možná nebudu tolik přehánět, když řeknu, že za pár let může tahle linie vypadat: Svatá Barbora-Chrám Nanebevzetí Panny Marie-kostnice-Creepy Teepee.
Je škoda, že Krýpko si nechává největší jména jako Pictureplane nebo Die!Die!Die! na neděli, které se jedinci postižení realitou a s ní přicházejícími povinnostmi (jako já) účastnit už nemohou. Ne že by sobota byla vyloženě slabá, ale line-up rostl a padal na víceméně elektronických kreacích s různou mírou sentimentu a melancholie. Pro mě den, který co do kreací návštěvníků byl o mnoho poklidnější, odstartovala Quiltland. Jemná skandinávská tvářička působící v moři šílenosti jako zjevení, ale v momentě, kdy se začne jak ve snách procházet za stojanem a změtí efektů, člověk vytuší, že adresu si určitě nespletla. Minimal elektro s ambientními závany v ještě minimalističtější formě – někoho by to mohlo položit, ale tady vykouknul vrchol sobotního Creepy odpoledne. Po Quiltland nastoupivší Tar...Feathers zase předvedli, že pokud chcete dělat ambientní hudbu, není potřeba být mág a umět ve správný čas zmáčknout správné tlačítko. Stačí mohutně znějící basa, která rezonuje prostorem ještě pár minut po koncertě, ostrá sólová kytara, samplované bicí a mírně schizofrenní zpěv, při jehož poslechu si nikdo nemůže být jistý, co zpěvákovi momentálně běží hlavou. A pokud ani to nedosáhne kýženého efektu, není lepší řešení, než pustit ve smyčce půlminutovou pasáž z Twin Peaks a počkat, co se stane.
Sobota vypadala, jako by lidi vyčerpali svoji kreativitu páteční večer a snažili se už jen splynout s davem. To ovšem neplatilo pro ty na stagi. Ačkoli rock’n’roll ve spojení s houslemi může být i dobrý nápad, ve mně tohle spojení vyvolává pocity podobné alergické reakci, což byl problém při vystoupení Bobby Conn. Konečně se nahoru postavila partička, z níž čišela živá a pulsující energie a jejíž kostýmy vyvolávaly různé reakce mimických svalů, ale přes housle prostě nejel vlak. Proto bych za úplný vrchol označila následující White Fence. Ostré kytary a instrumentál, který se vrství a graduje, až v momentě, kdy se vaří i vzduch kolem, vybuchne, roztrhá se na kousíčky a v tu chvíli do něj vstoupí nenápadný, lehký zpěv, jehož existence je nepostřehnutelná, ale esenciální.
Afterparty se moje tělo po chvíli rozhodlo bojkotovat, ačkoli je více než pravděpodobné, že teprve tam se rozproudí party, která dělá Krýpko Krýpkem. Ten správný pocit snad vyvolá prohlášení, že „pokud někdy někde potkám Spocka, pak jedině tady!“ A tak mi nezbývá, než zvolat: „Live long and creepy.“
Creepy Teepee
13. 7. 2013, ex-Pivovar, Kutná Hora
foto © Michaela Danelová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.