Články / Reporty

KVIFF 2016 - Drsná i magická Pustina

KVIFF 2016 - Drsná i magická Pustina

Lukáš Masner | Články / Reporty | 10.07.2016

Součástí karlovarského programu byla i projekce prvních dvou dílů minisérie Pustina. Ambiciózní projekt kabelové televize HBO oficiálně startuje až v říjnu, nicméně očekávání jsou veliká. Lze jen spekulovat nad seriálem jako celkem, každopádně úvodní díly nabídly temnou, atmosférickou podívanou, náležitě syrové i expresivní obrazy. Obligátní dojem lacinosti či provinčnosti chybí, vítězí v nejlepším slova smyslu moderní filmový „look“, výsostná dynamika a příjemně mrazivý pocit, toliko příbuzný poetice severského kriminálního dramatu (Most, Zločin, atd.). Společnými jmenovateli jsou nejen motivy sevřené komunity, ale zejména důraz na prostředí, které postavy pomáhá determinovat a spoluovládá jejich chování – jedním z témat je boj proti prolomení těžebních limitů.


Expozice Pustiny neztrácí tempo se zahraniční produkcí, zároveň není ani přinejmenším otrockou či lacinou kopií. Původně reklamní režisér Ivan Zachariáš dlouho hledal látku, s níž by mohl debutovat na poli hraného filmu. Tu mu dokázal předložit až dvaatřicetiletý Štěpán Hulík, mimo jiné autor Hořícího keře. Máme tak před sebou dílo talentovaného scenáristy a vyzrálého režiséra, který již nechce strhávat pozornost, pracovat s křiklavým ornamentem a nesmyslným ekvilibrismem. Zachariáš nalezl přiléhavou stylizaci, jež charakterizuje atmosféru bohem zapomenutého kraje i morální marast, v němž musí postavy bojovat o pravdu a přežití. Přitom se nikdy nesníží k jakkoliv přepjatému naturalismu. Veškeré násilí je funkční stejně jako rozvířená expresivita, s níž je ráz kraje portrétován. Bezútěšná hnědouhelná pánev a nad ní se čnící zámek Jezeří znamenají pro Pustinu totéž, co pro Twin Peaks Packardova pila či okázalý hotel nad vodopádem. Drsné, ale svým, poněkud zvráceným způsobem, magické místo nese přinejmenším stejný cejch tragédie jako většina postav, která zde žije, případně přežívá za zdmi pasťáku.

Mnoho indicií napovídá, že ústřední zápletka (zmizení čtrnáctileté dcery starostky obce Pustina) funguje především jako katalyzátor vztahů mezi obyvateli na malé vsi. Ty necharakterizují ani tak morální hodnoty, jako instinkty dravé zvěře - v některých momentech zahrané do kouta, jindy agresivně útočné. Většina herců (Zuzana Stivínová, Jaroslav Dušek, Eliška Křenková) přitom hraje i ty nejvypjatější scény velmi tlumeně, bez výraznějšího afektu či prázdné pompy. Pohledy a jemná gesta tu mohou být významnější než verbální popisnost, která u řady českých filmů ubírá na autenticitě a filmovosti samotné. Už dlouho se v české kinematografii neobjevilo natolik vyvážené dílo, kde každá nuance, dokonce i každý vulgarismus mají přesné místo a především smysl. Komplexní start nové série – precizní, bez zbytečných kompromisů. Je se na co těšit!

Info

51. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1. - 9. 7. 2016, Karlovy Vary
www.kviff.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace