Články / Recenze

Loud. Like. Love. Placebo.

Loud. Like. Love. Placebo.

gaga | Články / Recenze | 23.09.2013

Loud Like Love je v porovnání se zbytkem diskografie Placebo poměrně krátká deska. Čekáte-li na desku čtyři roky se zbožným přáním, ať je to lepší než minule, pak můžete jen doufat, že kvantita ustoupila a dala prostor kvalitě, která vás oslní. Oslnění, které v roce 2006 způsobilo album Meds, už asi neproběhne, ale pravdou zůstává, že bych si Loud Like Love klidně dala s dvojnásobnou stopáží i za stávající kvality.

Asi bych nevybrala jako otvírák alba sice titulní, ale píseň, která jen zbrzdí netrpělivé očekávání projíždějící celým tělem jako elektřina. Pro někoho, komu se líbila Battle for the Sun bude Loud Like Love asi nejlepším možným otvírákem, ale mně připomíná tu juchavou pachuť po poslední nahrávce. Díky bohu za Scene of the Crime. Sice pootevírá dvířka do nové dimenze (klavír v téměř každém songu je chvílemi trochu moc), ale i tak se díky ní ocitám v době Meds a letím zpátky časem. Placebo zní zase jako Placebo a tento pocit umocňuje Too Many Friends. V nostalgické, rozlítostněné náladě zasazené do jednoduchého, svižného kytarového aranžmá se slušnou gradací je zřetelný rukopis Molkovy skladatelské osobnosti a díky bohu se tu začíná i naplno projevovat, že se Placebo buď sžili s bubeníkem Stevem Forrestem, anebo jemu se podařilo zachytit esenci jejich předchozí tvorby, které se jim na Battle for the Sun zásadně nedostávalo.

Loud Like Love má všechny rysy produkce Placebo, od řízných vypalovaček se spoustou drásavé energie, v nichž Molko zní jako nasrané děcko rozhodnuté kritizovat svět, až po dekadentně-romantické hloubavé balady, které z Placebo svého času učinily jednu z nejvíc emo kapel na planetě, aniž by s emo měli příliš společného. Purify by se zařadila bez pochyb mezi ty první, a kdybych do toho měla co mluvit, stala by se jasným otvírákem. Má drive, odpich, nutnou dávku melodičnosti a podbízivosti, která k Placebo patří, ale nezní prvoplánově a bezúčelně nadšeně, jak je tomu v případě Loud Like Love. Někde mezi stojí Exit Wounds (s decentně vyčnívající elektronickým začátkem), která působí jako flashback, když ve zpěvu i v naléhavosti kytar zrcadlí například Infra-Red (z Meds), když strhuje dravostí a stísněnou potřebou, které na Battle for the Sun žalostně chyběly. Do řady druhých případů se staví Begin the End a Bosco, zatímco My Sweet Prince a The Crawl se stále topí v okázalé depresi a dramatu, ovšem už bez sebemrskačské pózy, vyzrálejší, otevřenější a s jakousi svatozáří naděje kolem.

I v textech je mnohem snazší vyznat se než kdykoli předtím. Nejednou sice vytane smutná otázka, kam se poděla Molkova rafinovanost a tajemnost, protože snad poprvé není potřeba mít pocit, že bez přímé konfrontace s jeho myšlenkovým vesmírem nelze zachytit význam. Je ale otázka, jestli se jedná o výhodu, třeba Rob the Bank je textově tak jednoduchá, že při každém dalším přehrání vybízí k přeskočení. To Million Little Pieces se může zdát až pubertálně naříkavá, ale nejedné duši rozezní tu správnou melancholickou strunu. O to ostatně u Placebo vždycky šlo a nadále se jim to daří – vyzdvihnout atmosféru, utvořit náladu rezonující kdesi uvnitř.

Není snadné smířit se s tím, že Meds se neopakuje, natož aby se ho podařilo překonat, ale žije se snáz s vědomím, že se tento hudební unikát nerozplyne ve zbytečných, přearanžovaných experimentech a že Placebo znovu našli sami sebe.

Info

Placebo – Loud Like Love (Universal, 2013¨
www.placeboworld.co.uk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace