PLAYER FM

Články / Rozhovory

Rozhovory

Machinedrum: Meditace je dobrý denní rituál

Machinedrum: Meditace je dobrý denní rituál

|

Americký producent a hudebník Travis Stewart, známější pod nickem Machinedrum, byl ještě nedávno usazen v Berlíně. Na německé metropoli oceňuje inspiraci a snadnější život, má ostatně s čím srovnávat. Působil nějaký čas v New Yorku, kde spolupracoval s umělci jako Theophilus London, Azealia Banks a především se Sepalcurem. Od roku 2013 je vydavatelem sólových nahrávek Machinedruma prestižní vydavatelství Ninja Tune, u kterého vyšlo také aktuální album Human Energy. 21. července vystoupí v live setu na eletronické stagi festivalu Colours of Ostrava.

Pocházíte z velmi muzikálního zázemí, už váš dědeček byl kytarista - byla hudba důležitá pro celou vaši rodinu?
Ano, táta se vždycky zajímal o nejrůznější nástroje, i když žádný mistrovsky neovládal. Vyrůstal jsem v domě s menším klavírním křídlem, které koupil můj děda z matčiny strany. Nikdy jsem ho nepoznal, zemřel, když bylo mámě šestnáct, ale na to piano jsem později hrál i já nebo poslouchal, jak hraje máma.

Jaká hudba u vás zněla?
Věci jako Jimi Hendrix, Pink Floyd, Mahavishnu Orchestra. Hodně sedmdesátkového psychedelického rocku, Grateful Dead a podobně.

Často zmiňujete jako jeden z velkých vlivů bratrance, který vám prý přehrával Metallicu. Zůstal jste fanouškem tvrdší muziky?
To jo! Neposlouchám aktivně novinky, ale vracím se ke starším metalovým kapelám, které jsem poslouchával. Mám moc rád Animals as Leaders, jsou super talentovaní, vždycky mě jejich poslech ohromí.


Pocházíte ze Severní Karolíny, žil jste ale i v New Yorku nebo Berlíně.
New York mi podpálil koudel u zadku, musel jsem mnohem vážněji uvažovat, jak si vydělávat na živobytí jako muzikant. Jestli to bude znamenat, že budu mít dvě práce a psát muziku po nocích nebo budu jezdit na turné, tudíž si neudržím normální zaměstnání, a donutí mě to vyjít s málem. Celé jsem se to snažil nějak skloubit, bylo to poprvé, co jsem hudební dráhu začal brát seriózně. Problémem je, že v jisté chvíli začnete řešit jen finanční aspekt a vytváříte muziku, jen abyste vydělávali, což je naprosto zpátečnické. I to mě vedlo k přesunu do Berlína, který je mnohem levnější, ale kulturně živý se spoustou hudebníků. No dobře, ta láce pro mě byla zásadní. (smích)

Nicméně levnějších měst než je New York existuje více, proč tedy Berlín?
Bylon to doopravdy kvůli tomu, že je tam mnoho muzikantů a míst k hraní. A navíc je Berlín podobně inspirativní jako New York. Pokud se odstěhujete někam na vesnici uprostřed ničeho, abyste ušetřili na výdajích, a není kolem vás kultura a nic, co by vám vnuklo čerstvé nápady, není to ideální. Já měl navíc v Berlíně hodně přátel a věděl jsem, že nebudu muset začínat úplně od nuly. Jistě, byl to nový začátek, jen kolem mě byly známé obličeje, lidi, kteří mě provedli po městě a ukázali mi ho.

Jak důležité bylo ve vaší kariéře hudební vzdělání na floridské univerzitě?
V době studií jsem si samozřejmě myslel, že to důležité není, tak to má asi většina studentů. Ale později jsem si uvědomil, že účelem studia bylo, abych jednal méně punkově a více profesionálně. Studium zvukového inženýrství mě donutilo přemýšlet o konceptech, o kterých jsem nikdy předtím neuvažoval - o dynamice, mixování, toku signálu a tak podobně. Možná bych se tím jednou sám zabýval, ale určitě bych nevěděl, kde začít. Bylo fajn mít na to školu.

Předáváte své zkušenosti i dalším studentům a muzikantům?
Někdy. V New Yorku jsem byl zapojený do školního programu a dělal tutora, čas od času vedu workshopy, když mě o to někdo požádá. Učím moc rád, pomáhá mi to dozvědět se více o mém vlastním kreativním procesu. Musíte totiž věci verbalizovat a ještě je vysvětlit ostatním. Jak je jednou vyslovíte, stávají se skutečnějším namísto toho, aby se jen převalovaly v hlavě.

Německo má silnou základnu elektronické hudby, včetně elektro umělkyň. Jak vidíte postavení ženy na scéně?
Ženy to mají v hudbě, stejně jako v ostatních vůbec kreativních odvětvích, náročnější. Už tak je to nesmírně soutěživé prostředí, a když vidíte festivalové programy zaplněné z devadesáti procent chlapy, uvažujete o tom množství hudebnic, které by na těch místech mohly být a jsou stejně tak dobré, ne-li lepší než jejich mužští kolegové. Nevím, je to komplikovaná otázka a jako chlap si nejsem jistý, že se k tomu mohu vyjadřovat.

Nicméně vaše žena je DJka...
Zabývá se tím čím dál víc a bere to jako dobrou zábavu, i když by to ráda posunula dále. Zatím není profesionálka.

Spolupracujete spolu na hudební bázi?
Tu a tam spolu nahráváme ze srandy vokály nebo blbneme ve studiu. Říká mi, co si myslí o mých skladbách, a já velmi respektuji její názor.

Jste gear freak jako většina vašich hudebních kolegů?
Ani moc ne, i když to tak možná vypadá. Popravdě vlastním jen jeden velký midi kontroler s pořádnými klávesami, takže si připadám, jako kdybych hrál na piano, jeden málo používaný analogový synťák koupený od Chrise Clarka v Berlíně asi před pěti lety a pár dalších midi kontrolerů k produkování skladeb. Téměř všechno dělám na počítači, tak jsem ostatně taky začínal. Rodiče nebyli bohatí a já si nemohl kupovat vybavení, tak jsem se naučil pracovat s málem. Když jsem ve své kariéře došel k bodu, že jsem si mohl dovolit studio a pořizovat věci, ani jsem je už nechtěl. Jakmile jsem něco koupil, hned jsem toho litoval, protože jsem to používal měsíc a pak se na to prášilo v koutě. Pro mě spočívá kreativita – ač to zní sebesmutněji - v koukání na obrazovku a noření se do softwaru.


Méně znamená více, to je známá věc.
A také to dělá život mnohem méně nákladným.

Ačkoli jste teď známý na elektro scéně, prošel jste mnoha hudebními uskupeními. Působil jste v pochodové kapele i v africkém projektu. Zvládáte sledovat i další nemainstreamové žánry?
Už ne aktivně jako za mlada. Doba největší fascinace byla určitě na střední škole, kdy jsem objevoval nejrůznější styly, bral mě jazz, world music, africké rytmy, východní hudba a stále mi to připadá velmi zajímavé. Ale abych to vše studoval do poslední noty a novinek, na to jsem zlenivěl, přiznávám. Vždycky čekám na kamarády, kteří mi řeknou, co zrovna letí.

Prý byste rád spolupracoval s mistrem minimalismu Stevem Reichem...
To bych velmi rád. Způsob, jakým tvoří melodie, ke mně promlouvá, když jde o kompozice, myslí naprosto mimo škatulky. Být kreativní a inovativní je v dnešní době těžké a bylo to těžké i v době, kdy vydával spoustu desek. Má zcela unikátní přístup, přetváří, na co jsou lidi zvyklí, užívá orchestry a nástroje klasické hudby zcela odlišným přístupem. Pouhý zvuk jeho hudby vždy inspiroval mé vlastní komponování, hodně využívám arpeggia, odpovídačky mezi basovou a melodickou linkou, jakési konverzace. To je to, co miluju na jeho muzice.

V dnešní době se velmi často ozývají hlasy, že by umělci neměli mluvit do politiky. Vzhledem k vašemu zájmu o dění kolem a komentování věcí na sociálních sítích předpokládám, že s takovými výroky nesouhlasíte?
Je to jako kdybyste řekli, že by o politice neměli mluvit instalatéři nebo dělníci. Kdo tedy potom bude debatovat o politice, jen politici samotní? Pokud necháme politické diskuze jen na politiky, nikdy se nic nezmění, jen necháme vládu vládnout a nebudeme schopni se jí ptát, co vlastně dělá. Tudíž kdykoliv něco takového zaslechnu, zdá se mi to ujeté. Lidi si myslí, že když dá hudebník něco na twitter, ať už politického nebo cokoliv jiného, tak je to fakt, o kterém se dále nediskutuje. Naopak. Twitter nebo Facebook slouží k tomu, aby se do debaty zapojili.

Jak důležitá je pro vás vizuální stránka?
Velmi! Vždy pro mě bylo na důležité pracovat s umělci, kteří chápou, odkud pocházím, rozuměli mé hudbě a byli ji svým způsobem schopni oživit tak, aby si k ní našli vztah. Hudba a vizuálno se vždy prolínaly, obzvláště když jsem byl malý a kupoval si vinyly. V dnešní digitální době o hodně přicházíme, lidé se nedívají na umělecké ztvárnění, které je součástí celého zážitku. Pro mě to byla právě vizuální stránka, která mě k muzice často přivedla, kupoval jsem si desky jen proto, že vypadaly dobře, otevíraly mi úplně jiný svět.

Často mluvíte o meditaci a léčivé hudbě, což se odráží i na poslední desce Human Energy. Pomáhá vám meditace v tvorbě?
Meditace mi pomáhá v odblokování jiných pitomostí, k soustředění. V životě přijde doba, kdy se musíš s něčím vypořádat, nicméně by to nemělo vstupovat mezi tebe a tvorbu. Meditace je dobrý denní rituál, který vám pomáhá zakotvit se v okamžiku. Například tak nepíšete email uprostřed skládání. Vše má svůj správný čas.

Info

www.machinedrum.net

Live: Machinedrum (us)
Colours of Ostrava
21. 7. 2017 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
www.colours.cz

Relevantní články

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Rozhovory

Timo: Když srny nemají maskáče

Timo: Když srny nemají maskáče

Michal Pařízek |
Chlácholivý nápis Neboj ve vchodu do karlínského tunelu, Albert přejmenovaný na Albertinu nebo Home Credit jako Home Less. Díla převážně v Brně tvořícího street artisty...

xp recenze

Sparks - Hippopotamus 90% Sparks - Hippopotamus
Warpaint - Heads Up 60% Warpaint - Heads Up
Repelent SS - Repelent SS % Repelent SS - Repelent SS
Horkýže Slíže - Pustite Karola 70% Horkýže Slíže - Pustite Karola
Mogwai - Every Country's Sun 90% Mogwai - Every Country's Sun
Motörhead - Under Cöver 90% Motörhead - Under Cöver
Mono - Requiem for Hell 80% Mono - Requiem for Hell
M.I.A. - AIM 60% M.I.A. - AIM

Akce

zrní (do 11/10)
aeroskola (30/9)
blues alive (do 18/11)
literární klub (do 28/9)
fotoexpo (do 21/10)
fleet foxes (do 8/11)