Madball: Prudit po svým

Není nad to, umět se pořádně nasrat a trošku si zanadávat na téma pro hardcore tak klasické, svoboda, přátelství, trocha toho politickýho marastu a především veliký fuck off. A tak se vydávají Madball poprvé od roku 2010 opět do studia natočit další bublavé basy a hopsavé rytmy NYHC staré školy. Pojďme si načrtnout informační linku, ať na Mighty Sounds 2014 nečumíme s otazníkem nad hlavou…

Roger Miret se takhle jednou v osmdesátejch letech, přesněji v roce 1988, probudil a rozhodl, že nemá co na práci. Frontman legendárních Agnostic Front vyzval svoji partu k vedlejší akci, vystřídal zpěv za baskytaru (Vinnie Stigma – kytara, Will Shepler – bicí), za mikrofon postavil svýho mladšího brášku Freddyho Criciena a rozjeli Madball. Zlé jazyky tvrdí, že Roger vlastně nevěděl, co s Freddym, a tak mu zkonstruoval vlastní kapelu, která zpočátku hrála pouze jako předskokan Agnostic Front a repertoár pak byl plnej nepoužitejch věcí právě zmiňovaný hardcorový legendy. Není divu, že ostřílenej klubovej hopsal chtěl mít svýho mladýho sourozence pod kontrolou, při založení kapely totiž Freddymu ještě nerašily ani vousky a brzlík mu stále říkal „pane“… První koncert jako zpěvák si totiž dal ve svejch dvanácti letech!

Rok poté (1989) přichází na svět sedmipalec Ball of Destruction a s ním se Madball poprvé začínaj distancovat od Agnostic Front a ukazují vlastní koule. Začíná šňůra koncertů především lokálního ražení, ale New York s přilehlým okolím není zase tak malý, aby si Madball postupně nevyšlapali cestičku a nevyřvali do světa svůj boj s tupostí davu a systému. Přichází menší sestavová rošáda, druhé kytary se chopí Matt Henderson, kapela vyprdne další EP Droppin‘ Many Suckers a definitivním přestřižením pupeční šňůry se stane odchod Rogera Mireta. Freddy si do sestavy natáhne kámoše Hoyu Rocu, čerstvou krev, a není problém začít pořádně prudit po svým.

Madball se nestyděli, co se pódiového projevu týče, jejich divokost dobývala klub za klubem, kam vlezli, rozdupali davy. Není divu, že si jich brzo všimly vyšší instance soudobý scény, která v 90. letech tak kvetla. Léta páně 1994 přichází s nabídkou newyorský label Roadrunner Records (Sepultura, Biohazard, Machine Head, Slipknot) a Madball pod jejich značkou vydávají alba Set It Off (1994), Demonstrating My Style (1996) a roku 1998 Look My Way, kterou už odbubnoval novej bijec John Lafata. V mezičase se hardcorová omladina dostala nejen mimo svůj lokál, ale jejich vystoupení doplula i na druhou stranu zeměkoule, přičemž vrcholem byl rok 1995, kdy si šlápli do kopáku na Dynamo Open Air festivalu před 120 000 diváky, a o čtyři roky později se stali součástí dokumentárního filmu N.Y.H.C.

I když kořen kapely byl čistej NY hardcore, postupně vyzrála i do punkrockovejch modelů (ačkoli tvrdšího zrna) a získala spousta fanoušků žánru. Album Hold It Down, vydaný v roce 2000 pod Epitaph Records, je toho důkazem a Madball se jím vnutili do povědomí dalším uctívačům bordelu a náročných tanečních kreací. V tom nejlepším je ale třeba přestat, a tak si šel Freddy sednout za držení zbraně a kapela si dala roční pauzu. Po další obměně sestavy vydali EP N.Y.H.C., alba Legacy, Infiltrate the System a poslední Empire (2010).

Co nás čeká letos? Nechme se překvapit a sejděme se na Mighty Sounds 2014 u pódia, Madball nás i letos obohatí svou přítomností. Mimochodem… Freddy se nejspíš pobratřil nejen v projevu k davům, ale i láskou k vedlejším projektům. V roce 2004 založil společně se členy Madball (Hoya Roc), H2O (Toby Morse) a Shai Hulud (Chad Gilbert) kapelu Hazen Street, jež se pyšní jednou (eponymní) deskou a předvedla se naživo na loňském ročníku Groezrocku.