Jakub Šíma | Články / Reporty | 22.03.2016
Přiznám se hned na začátku: Madchilda moc neposlouchám. Ne snad že bych jeho hudbu nedokázal vystát, ale nikdy mě neoslovila dost na to, abych jí dokázal upřednostnit před záplavou jinak laděných interpretů. Proč tedy chodit na koncert? Zvítězila osobní zkušenost. Na předloňském Hip Hop Kempu jsem v zápalu pozdních ranních hodin dohnal potetovaného Kanaďana v backstagi a přes všechny vnější znaky se po krátkém hovoru ukázal jako sympaťák, co by se pro fanoušky rozkrájel. Na některé koncerty se dá jít i na základě osobní zkušenosti.
V roli předkapely se představila obligátní Sodoma Gomora. Ne že by česká scéna oplývala nekonečným množstvím alternativních předskokanů, ale díky pestré koncertní zkušenosti se jednalo o důvod, proč zvládnout ještě jeden Long Island Ice Tea v nedalekém baru. Ostatně jít střízlivý na Madchilda by bylo jako… jít střízlivý na Madchilda. A řada fanoušků to vzala ještě o řád vážněji. A nejvíc samotná hlavní postava. Lahev Hennessy, kterou si donesl na stage, byla v podstatě prázdná, ale na koncertní suverenitě to neubralo zhola nic. Madchildovu autenticitu navíc tradičně podtrhuje osobitý vzhled. Výška slabých 170 čísel, bojové sekyry vytetované pod očima a tvář nesmazatelně nesoucí znaky dlouhodobé závislosti na opiátech. Ta ho prý stála přes tři miliony dolarů. Jak může jeden člověk profetovat tolik peněz, mi zůstává záhadou.
Koncert začal s mírným zpožděním a bez zbytečných řečí. Hned z počátku se několik fanoušků chytilo pozvání na stage, další se přidávali v průběhu show, až se na ní Madchild skoro nevešel. Často se tak hrála hra: „Najdi si svého Madchilda“. Kanadský skřet se totiž mezi fanoušky na stagi až příliš snadno ztrácel, a to nemluvě o častých výletech pod pódium. Je super být nablízku svým fanouškům, ale nevidět interpreta skoro půl koncertu je druhá věc. Ovšem právě v těchto momentech vynikla vyšší poloha a specifická barva jeho hlasu. A když se pro změnu na chvilku ukázal, tak se nedal přehlédnout jistý pódiový projev a dobrá nálada. Po hudební stránce koncert nic nového nepřinesl, ale s tím plány počítaly. V neděli večer se šlo hlavně na osobnost a té fanoušci dostali, kolik jen dokázali unést. A u lidí, u kterých není ani zdaleka samozřejmé, že se dožili dneška, si toho vážíte o to víc.
Madchild (ca)
20. 3. 2016, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Tomas Gustaw
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.