Tereza Tůmová | Články / Sloupky/Blogy | 01.12.2014
V pátek mi můj psychiatr doporučil víc odpočívat a míň pracovat, takže paráda, konečně nemám špatný svědomí, že nejsem přes víkend v práci. Sobotu jsem strávila ležením na posteli a posloucháním Nicka Cavea a večer se vypravila na pořádný večírek, ve Futuru hráli Rival Sons. Znáte Rival Sons? Mají extra sexy zpěváka Jaye a hrají něco jako The White Stripes a The Black Keys.
Bluesrock jak vyšitej, akorát ne černobílej. Pokecala jsem si s jejich kytaristou Scottem (rozhovor vyjde na FMzinu za pár dní) a hráli jsme u toho pinball. I velký kytaristi uměj juchat jak malý děcka, dozajista roztomilé. Scott a jeho kámoši to rozbalili, jen vkročili na pódium, drtili kytary i bicí. Jay je bezpochyby jeden z nejlepších zpěváků současnosti a tak, oproti jmenovaným kapelám, Rival Sons stojí kromě kytary především na vokálech. Napadá mě jen Cedric Bixler-Zavala, jehož zpěvu jsem ochotná takhle věřit. A propos, na tom koncertě byl chlápek, fakt zajímavej, vlasy měl jak Cedric a tetování taky! Zrzoun z minulého čísla je dočista zapomenut. K tomu se nám hodí písnička od Antemasque.
Když už mluvíme o tetování, zrovna ve čtvrtek jdu do jednoho slavnýho pražskýho salónu na novou kérku. Nechci je jmenovat, když si zrovna stěžuju, ale budeme předělávat. To jsem si takhle před pár lety poručila vylepšit předloktí a že měli zrovna spěch, tak mi tatér zmydlil ruku bleskurychlou akcí, na stole vedle ležela krabice s pizzou, měl chudák hlad. O nějakou dobu později jsem se vydala do jinýho salónu, ať mi vylepšej i to druhý předloktí, abych byla pěknej drsňák, předvedla jsem, co už mám. Vysmáli se mi. „A vám nevadí, že to máte úplně rozpitý?“ Takže svýho tatéra nejdřív nechte najíst.
Nebyl by to sloupek bez glosy posledního kola fotbalový ligy před zimní přestávkou. Slavia hrála s Baníkem, docela pěknej fotbal, ale tři body nejsou, tak nám to do smutku ladí. Měli jsme dvě gólový šance, Škoda trefil tyč a novej hráč Fialka hlavičkoval ve vlastním vápně vskutku energicky, Rakovan měl co dělat. Načase jít spát.
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?