Články / Sloupky/Blogy

Me, the third tale #3

Me, the third tale #3

Tereza Tůmová | Články / Sloupky/Blogy | 10.11.2014

Zatím si sedám na židli a čekám. Hodím tašku na zem. Koukám. Kolem projde nějaká paní a ptá se, jestli jsem od primářky. Netroufnu si promluvit. Chodby prázdný. Za chvíli mě volaj sestřičky, hlásím jméno a podobný záležitosti, co maj stejně napsaný na papíře, se kterým mě poslali z toho prvního baráku. Dostanu za úkol vybalit tašku. Berou mi notebook, nabíječku, mobil, sluchátka. Neprotestuju. Dostanu pilulky a pošlou mě na pokoj. Hned přes chodbu, jenže tam je deset ženskejch, tak se rozhodnou, že dneska spím na provizoriu ve velký místnosti. Dojdu k posteli a spím. Nic se mi nezdá. Ráno mě probudí světlo a nějaká sestra, co probírá skříně. Snažím se probrat. Najdu koupelnu, teče jenom studená. Někdo hlásí, že mám jít pro léky na sesternu. Mezitím v jídelně ruch, hádka o hrníček. Každá si zabírá svý místo u stolu. Polovina okamžitě přesedá jinam. Sedim a koukám. Někdo kouká na mě. Dává se snídaně. Pojídám suchej rohlik a fasuju vlastní hrníček. Plastovej. Nevim, co dělat, tak si jdu zas lehnout, chce se mi hrozně spát. Moc si nepamatuju, co se dělo včera. Den předtím už je velká halucinace. Okamžitě usínám. Probere mě další hluk. Místnost se plní. Vstanu a najdu si místo u stolu. Za chvíli je plno a čekáme. Nevim na co. Objeví se sestry a taky asi doktoři. Vítáme potleskem novou pacientku. Mě. To světlo mi příšerně vadí, hlásej, kdo je můj doktor, kouknu na něj. Program dne a rozpouštíme společnost. Jdu zpátky do postele. V místnosti mezitím začíná nějaká akce, hodně se mluví, šoupe židlema. Po chvíli mě můj doktor vzbudí, ať jdu s nim. Jdeme do ordinace. Sedám si na křesílko, vadí mi, že je mnohem níž než jeho židle. Probíráme, co jsem včera nahlásila paní v baráku se dvěma namakanejma chlápkama. Nakonec dostanu novou postel, tak se jdu přestěhovat. Pokoj pro čtyři zní slušně. Vybalím věci a usínám. Někdo mě budí na oběd. V jídelně rušno, než se udělá fronta, jedna paní strká peníze do čaje v hrnku. Sestra jí je bere. Snažim se vypadat solidně a rozumně. Ukázkově polykám prášky. Zatím netušim, co ode mě chtěj, tak jdu zpátky do postele. Ty ostatní, co leží, mi přijdou jako trosky a řikám si, že takhle ne. Ale zatracený léky. Spim celej den. Zvládnu večeři, další dávku léků a pak to tu pomalu utichá. Rozhlídnu se kolem až zejtra.

Henry Roth: „Blahořečená nicota natáhla své ruce. Uhlík nebyl studený. Ani horký. Jako by se veškerá laskavá něha věčnosti spojila v jeden celek a vytryskla v jednom jediném okamžiku. Ticho uštědřilo ránu onomu strašlivému hlasu ve výškách a umlčelo roztočené kladivo. Hrůza i noc padly.“

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace