Anna Pleslová | Články / Recenze | 01.04.2016
Od vydání prvního alba britského rodáka se skotsko-malajsijskou krví uplynuly už více než čtyři roky. Na vstřícně přijatém Mirrorwriting byl Jamie Woon se svou pročištěnou směsicí R&B, soulu a elektroniky jedním z těch originálnějších, kritika ho řadila i k novému stylu post-dubstep, jenž se inspiruje prvky klasického dubstepu a starého rhythm and blues a halí ho do ambientního kabátu. Post-dubstep byl tenkrát v kurzu, další jeho představitel James Blake vydal své album jen o dva měsíce dříve. Přístupnější singly jako Lady Luck nebo Night Air hrálo i pár českých rádií a Woon se v rámci svého turné zastavil i v pražské MeetFactory.
Aktuální Making Time směřuje mnohem více k soulu a jazzu. Woon nechce usnout na vavřínech popovější hudby, ale naopak se ještě více stahuje do hlubin alternativy. Na Mirrorwriting prakticky nebyly akustické nástroje, vše pohltila elektronika. Zde je naopak naprostá většina skladeb nahraná unplugged, ale osobitá woonovská nálada zůstává. Precizně vysoustružená mozaika je poskládaná z mnoha nástrojů, od afrických tam-tamů, španělky až po různé šumivé perkuse, přesto působí velmi úsporně, žádný úder a brnknutí nesmí přijít nazmar. Je to jako stavba, z níž nesmí vypadnout žádná cihla.
Základní kámen celé budovy je samozřejmě Woonův medový hlas, s nímž si hraje podobně jako americké soulové legendy. Chvílemi připomíná Stevieho Wondera, jindy zase Michaela Jacksona. Často ho podporují i černošští vokalisté a právě tehdy písně dostávají až gospelový nádech. Singly Sharpness a Message jsou skvosty, v uplynulém roce jedny z nejlepších. Ostatní kousky jsou více jazzové, ne tak chytlavé, ale zase opatřené zvláštní nostalgickou a mystickou atmosférou. Například Forgiven zavání listopadovým pološerem s kouřem vonícím po listí.
Making Time je album, na které si musíte udělat čas a vychutnat si ho, vstřebat každou jeho část a vnímat všechny odstíny. Asi už neudělá díru do hitparád, ale možná z toho tentokrát bude nominace na Mercury Prize.
Jamie Woon - Making Time (PMR Records, 2015)
www.jamiewoon.com
Text vyšel v magazínu Full Moon #57.
Excelent Jukebox:
Jamie Woon (uk)
16. 4. 2016 18:00
Lucerna Music Bar, Praha
Vstupné: 490,- v předprodeji
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.