Jakub Koumar | Články / Recenze | 14.05.2015
Mem, coby jednotka kulturní informace, měl už od sedmdesátých let potenciál stát se klíčovým pohledem na šíření kultury v našem světě. Dá se říct, že se snaží interpretovat veškeré kulturní fenomény jako genům podobné jednotky. Chicagští experimentátoři Jeffrey Kmieciak a Milan Bobysud jsou konstruktéři jedné z nich a jsou připraveni k jejímu rozšíření.
Využívají k tomu Federselův mikrolabel Meteorismo, přes jehož kanály posílají svou třetí mutaci. Oproti dvojce má o skladbu navíc (3), takže se to všechno dobře pamatuje. Zatím mají the meme ještě čas, ale do budoucna to bude chtít koncepci poladit.
Hudba the meme koliduje hned v několika ohledech. Je ambientní, ruchová i elektronická. Přitom ambientu obsahuje hlavně ze začátku hodně, což je, vzhledem k tomu, že Jeffrey je vyzbrojen lap steel kytarou, překvapení. Z ambientu se záhy stávají brumivé plochy, které vrčí noisem, jako by do vlhké podlahy proudila elektřina, zvonivé astrální monolity jsou často překryty ruchovým kýchnutím. "Vyšší harmonie" se postupně rozkližuje a stává se zemitým zvukem, ve druhé skladbě se kroutí pod otáčejícími se knoflíky, jako by byly rozžhavené. V té třetí je slyšet volání, na nějž odpovídá pouze pokřivená ozvěna, plná chybných transkripcí.
Ty mají podobu mikrozvuků, které the meme vkládají do kompozic s kompulzivní opatrností ze strachu z jejich zániku. Neočekávaná ťuknutí a pípnutí vylézají z chrčení a kvílení, objevují se obezřetně, jako by delší trvání znamenalo jejich konec. Je to změna oproti albu 2, na němž se tito drobní tvorové doslova tetelili radostí z vlastní existence a jejich počet navazoval na atmosféru elektronické hudby s přízviskem deep.
3 je pozoruhodně kontinuální deska. Skladby jsou diametrálně odlišné, a přesto se do sebe přelévají takřka nepozorovatelně. Vzniká velká akustická plocha, jejíž proměny jsou silné i překvapivě plynulé, mění se jako mutace ve světě, kde se prosadí ta adaptabilnější možnost. Jako někdo, kdo je vám dlouho na blízku, neznatelně, a přitom zcela zásadně. Je to ukázka memetického driftu. Hudební evoluce v přímém přenosu, kdy můžete slyšet postupné převládání nových prvků. Pokud budete pozorně poslouchat.
the meme – 3 (Meteorismo, 2015)
www.facebook.com/thememe.2
www.soundcloud.com/the-meme-2
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.