Články / Recenze

Měřit neměřitelné (Básně SK/CZ 2017)

Měřit neměřitelné (Básně SK/CZ 2017)

Libor Staněk | Články / Recenze | 31.03.2018

Sborník nejlepších prací 7. ročníku literární soutěže jednoduše nazvaný Básně SK/CZ 2017 zaznamenal novou kapitolu dosavadní existence. V minulém roce se totiž Literarnyklub.sk společně s nakladatelstvím Fra a časopisem Psí víno dohodly na tom, že se soutěže nově mohou zúčastnit nejen slovenští, ale také čeští autoři.

Na úvod k mimoliterárním okolnostem knihy. Její zařazení do kategorie soutěže může u čtenářů vyvolat jistou dávku znepokojení. V doprovodném textu sbírky, podobně jak už je dobrým zvykem u zaběhnuté tuzemské antologie Nejlepší české básně, se předseda poroty Michal Habaj (v porotě vedle něho dále usedl Jakub Řehák a Peter Milčák) vykrucuje z jakéhokoliv nároku na jednotnou objektivitu výsledného rozhodnutí: „Rád bych poprosil autory a autorku, jejichž práce se probojovaly do sborníku vítězných prací, aby tomuto faktu nepřipisovali velkou vážnost,“ uvádí Habaj. Ve zkratce dále přirovnává soutěž k loterii, ve které musíte mít štěstí, a sděluje, že jeho soukromá finální desítka vybraných básníků by vypadala jinak. I tak je ale dle něho výsledné skóre zdařilé a ve sborníku se shledáme s velmi kvalitní, ne-li tou nejkvalitnější českou a slovenskou poezií. Klasické schizma – autoři sborníku ví, že nemohou být objektivní, ale přesto se o to paradoxně skrze svou subjektivitu pokouší.

Není zde cílem analyzovat individuální vkus arbitrů (což by ale vůbec nebylo od věci, jelikož např. Řehák zveřejnil v roce 2014 v Hostu článek Solidarita v teráriu, kde rovněž formuloval vlastní teze „nejvýraznější české poezie“), ani hodnotit marketingový potenciál sborníku. Je ale jasné, že při výběru museli být opomenuti ti autoři, kteří nemají ambice vyhrávat a kteří poezii nepovažují za novodobou „ligu mistrů“. Výsledný vzorek je tedy v kontextu celkového literárního pole vzorkem částečným a o kvalitě současné a slovenské poezie příliš nevypovídá. Na druhou stranu i takto „násilně“ vygenerovaný obsah sborníku může poezii pomoci tím, že se zvýší prodejnost sbírek zařazených autorů, že se poukáže na doposud nepříliš známá jména nebo se rozvíří literární diskuze o smyslu podobných projektů.

Porota z 624 anonymních příspěvků nakonec vybrala 10 „nejlepších“ textů. Pořadatelé soutěže k nim pak přiřadili autorská jména. První místo obsadila česká básnířka Simona Racková, která minulý rok vydala oceňovanou sbírku Zatímco hlídací psi spí. Porotci ve sborníku sice neuvedli, proč tak učinili, ale zřejmě je oslovila drásavě intimní lyrika, skrze niž autorka intenzivně prožívá vlastní ženskou roli. O druhé místo se pak společně podělil slovenský básník Marián Milčák s českým básníkem Petrem Mezihorákem, jehož zkratkovitá, ale zároveň všeříkající báseň, inspirovaná filozofickým konceptem Emmanuela Lévinase Poslouchám, mě z celého sborníku oslovila asi nejvíc: „Velké příběhy. / Vždy jen v pár slovech. / Rakovina, rozvod, dluhy. / Slovo nikdy nebylo tělo. Slovo stejně jako já, vzniká v setkání tváří v tvář. / Slovo je důkaz mé zodpovědnosti.“ Dalších sedm básníků, kteří se vešli do sborníku již bez uvedeného umístění, byli Marek Grajciar, Martin Melicherčík a Martin Vlado, Matěj Lipavský, Jan Těsnohlídek, Pavel Jonák a Jakub Pecháček. Výběr dal prostor odlišným poetikám, jejichž rozpětí sahá od angažovaně generační výpovědi Těsnohlídka po samotářsky zkratkovitý projev Vlada. Na co je ale třeba upozornit, je to, že Jakub Pecháček ve skutečnosti není autorem zařazených textů. Pravdivé je pouze jeho foto a přiložený medailonek. Nejmenovanému básníkovi (zvídavý čtenář ať zapátrá) se tak zaprvé povedl dokonalý vtip a zadruhé celou soutěž jaksi odlehčil. Básníkovo gesto navíc lze považovat za úsměvné poststrukturalistické přitakání tomu, že autor je už přeci dávno mrtev.

Je otázkou, jak se bude sborník Básně SK/CZ vyvíjet nadále a zda bude po boku každoročního svazku Nejlepších českých básní utvářet určitý kánon „best of“ současné české i slovenské poezie. Rovněž je otázka, kolik ještě budeme takových projektů potřebovat, abychom měřili nezměřitelné. Pravá podstata a smysl poezie existuje, ale ne v soutěžích.

Info

Kolektiv autorů – Básně SK/CZ 2017 (Literarnyklub.sk 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace