Martin Řezníček | Články / Reporty | 27.06.2016
Nedělní program Metronome festivalu byl především o pohodě. Tomu nahrávalo jak počasí, tak line-up. Na úvod a na závěr programu to byl ale nářez. Překvapením byla izraelská zpěvačka Ninet, kterou se dalo nejdříve zařadit pod všeobjímající indie, pak k postrocku s blízkovýchodními prvky, aby se nakonec objevily punkové kořeny. Křehká zpěvačka se silným ječákem připomněla Joan Jett či Brody Dalle a její cover Crazy od Gnarls Barkley zůstane jedním z highligtů festivalu.
Společně s J.A.R. pak začala ona čtyřsetová pohoda trvající od půl šesté až do půl desáté. Na pódiu bylo plno: Ota Klempíř (po čas festivalu hlavně moderátor), Dan Bárta, Michael Viktořík, Roman Holý, kapela a gospelový sbor Maranatha. Funky v Česku sice moc neletí, ale těm sexy rytmům a hravým textům nešlo odolat, i když jste je třeba neznali. Ian Siegal si fanoušky nezískal, jižanské blues z Británie tu nemá tradici. Větší zájem vzbudili Ivan Král s Jiřím Suchým, kteří na pódiu vytvořili velmi vtipné duo. Jejich vzájemné vykání a uctivé legrácky byly až dojemné, zazněla šedesát let stará píseň o tetině zlomené ruce či Ježkův Klobouk. Velký aplaus patřil zejména Jiřímu Suchému.
Londýnští Crystal Fighters kombinují folk, world music a EDM a ze všeho nejvíc připomínají hippies indiány. Etno oblečení, stage vyzdobená umělým břečťanem a síla lásky. Kapela vyzařuje čirou radost ze života a chvílemi máte pocit, že posloucháte soundtrack ze Lvího krále okořeněný LSD. Hodně se tančilo, úsměv na každé tváři a nejsilnějším zážitkem byla poslední píseň At Home.
Před Foals ještě na skok na Walk Off the Earth, kteří se proslavili coverem Somebody That I Used to Know hraným v pěti lidech na jednu kytaru. I na Metronomu představili několik coverů, např. Hello od Adele nebo Happy od Pharrella Williamse, vždy v provedení s velmi nezvyklými nástroji (jak mají ve zvyku, viz youtube), ale i dost svých reggae rockových písní. Opět čirá láska a pozitivní energie.
Na Foals se sešel největší kotel. Všichni očekávali velkou show a bezchybný výkon – a dočkali se. Foals hráli průřez čtyřmi alby, jen Total Life Forever se vyhýbali a naopak dost prostoru věnovali debutovému Antidotes, což taky znamenalo velkou porci vytříbeného mathrocku. Pod širým nebem vyzněly lépe energičtější songy jako What Went Down, Inhaler nebo My Number, nesmrtelným však zůstane A Knife in the Ocean. Yannis Philippakis jako frontman preferuje zamračenou pózu, tentokrát byl ale nezvykle komunikativní. Ke zpěvu a provedení, stejně jako u všech ostatních interpretů, žádné výtky, jen Foals hráli nějak potichu. Jinak by publikum vyzuli z bot. Že byli s koncertem spokojení, potvrdil frontman, když šel pod pódium a přes odpor security se stal jediným stagediverem festivalu.
Druhý ročník pořadatelé ohlásili na 23. – 25. 6. 2017.
METRONOME festival
26. 6. 2016 Výstaviště, Praha
foto © Sebastian Vošvrda
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.