Popluh | Články / Reporty | 18.12.2012
Japonská postrocková kapela Mono se vrátila do Prahy představit své letošní album For My Parents, které kromě klasicky bezchybných kytarových riffů nabízí i výrazné orchestrální prvky. Čtveřice muzikantů si ale v komorním prostředí Dobešky poradila i bez podpory smyčců a ukázala, jak čistý může být sníh.
Za předkapelou s poměrně dlouhým názvem A Newborn Riot of Dreams se ukrýval vyhublý postarší pán s lenonkami, levorukým telecasterem a kufříkem plným efektů, díky kterým Jonathan Kroll, známý také jako kytarista Chokebore, dokázal během pár minut budování riffu znít jako několik kytaristů najednou. Během půlhodinového setu pomalu vystavěl dvě skladby, z nichž první vyzněla do prázdna, a druhá byla zásahem do černého. Jako ukázka využití efektů v kytarové hře to ale bylo minimálně pro první řady i vizuálně poučné.
Poté už se podia ujala japonská čtyřka v tradičním složení Takaakira Goto, Hideki Suematsu, Tamaki Kunishi a Yasunori Takada. Po vyladění nástrojů a zvuku se ještě na chvíli vrátili do zákulisí. Hlavní příchod odstartovala orchestrální předehra, která stejně jako po zbytek večera zůstala reprodukovaná. Pokud to vůbec někomu vadilo, tak jen do té chvíle, než si hlavní slovo vzaly kytary. A braly si ho vlastně neustále.
Hned první skladba Legend, která otevírá poslední album, dokázala, že spíš než meditační zážitek to bude koncert značně hypnotický. Jakmile se celá kapela opřela do hlavního riffu, který se s drobnými obměnami prolíná celým albem (i koncertem), bralo to doslova dech. Pětitrackové album For My Parents zaznělo v průběhu večera skoro celé, scházela jen závěrečná A Quiet Place (Together We Go). Celkem logicky, tichým místem Dobeška ten večer opravdu nebyla. Došlo i na parádně vygradované a živě neskutečně strhující novinky Dream Odyssey nebo Unseen Harbor, kde riff nabíral na síle hned několikrát a nebylo jisté, jestli dřív imploduje celý prostor nebo "jen" obsah vašeho hrudního koše. I sedící kytarista Goto se hned dvakrát nechal strhnout a společně se svým nástrojem se svalil na podlahu. Čtveřici nových skladeb pak doplnila čtveřice z předchozího alba Hymn to the Immortal Wind, ze kterého zazněly klíčové skladby Ashes in the Snow, Pure as Snow, Follow the Map a celý koncert stejně jako album uzavírala Everlasting Light.
Mono jsou známí tím, že během vystoupení, podobně jako třeba GYBE, nemluví. O nějaké aroganci nemůže být řeč, kapela vděčně a s tradiční japonskou pokorou reagovala na každý hutný a zasloužený potlesk. A i díky faktu, že hudba Mono je čistě instrumentální, by bylo až absurdní instalovat mikrofon jen kvůli "domo arigato" nebo "senk jů". Navíc výrazy díků se valily spíše opačným směrem, a to naprosto zaslouženě. Kapela nabídla bezchybný zvuk, perfektní výkon a skvělý setlist. Mono ukázali, proč jsou stále špička žánru, ke kterému se zas tolik nehlásí. Jejich hudba je i přes technickou dokonalost osobní a nesnese nálepky. A jejich show byla i přes absenci projekcí a s obyčejným neměnným osvětlením dokonalá. Kdo zmeškal, nemusí litovat dlouho – v únoru Mono zahrají v Bratislavě.
Mono (jp) + A Newborn Riot of Dreams (usa)
14. 12. 2012, Divadlo Dobeška, Praha
foto © Kryštof Havlice
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.