Články / Reporty

Na skok ve Skotsku, v Karibiku i Austrálii. V Poličce. (Colour Meeting)

Na skok ve Skotsku, v Karibiku i Austrálii. V Poličce. (Colour Meeting)

Linda Haburová | Články / Reporty | 17.07.2018

Na pomezí Čech a Moravy se potká skotský dudák, australský rocker a sedm katalánských feministek… Zní to jako vtip? Možná. Ale přesně to se opravdu stalo – v polovině července na hudebním festivalu Colour Meeting v Poličce.

Zahájení patnáctého ročníku tradičního festivalu vyšlo letos na pátek třináctého, žádné pohromy se však nekonaly. Naopak, vše bezvadně šlapalo a počasí organizátorům hrálo doslova do noty. V působivých kulisách městských hradeb a břehů Synského rybníka se během pátku a soboty na dvou scénách vystřídaly desítky skvělých hudebníků z různých koutů světa – Polska, Španělska, Švýcarska, Guadeloupu, Slovinska či Austrálie. Žánrově pestrý line-up, kterým je festival v Poličce pověstný, vznikl především zásluhou dramaturga Dušana Svíby, k němuž směřovala četná slova díků jak ze strany účastníků, tak vystupujících.

Hlavní stage jako první ovládli olomoučtí bluesrockoví divoši Old Dirty Dogs v čele s výraznou osobností kytaristy a zpěváka Tomáše Procházky, na scéně ukryté v prostorném vojenském stanu následoval komorně laděný koncert Milli Janatkové. Jeho vrcholem byla improvizovaná skladba na přání jednoho z diváků, v níž zpěvačka pouhou variací tónů svého hlasu bravurně ztvárnila mořský příboj i křik racků na portugalském pobřeží.

fotogalerie z festivalu tady

Brněnské trio Metronome Blues s novozélandským frontmanem představili písně ze své vydařené aktuální desky Vicious Circles, prokázali skvělou sehranost a sympatie u publika vzbudili i svým vyhraněným názorem na současnou politickou scénu. Sotva dohráli, spustil se drobný déšť – ideální čas přesunout se do stanu, kde už čekal připraven Daniel Spaleniak se svým spoluhráčem na bicí. Kytarové blues, melancholicky zasněné písně a éterický projev polského písničkáře, jehož pozoruhodný talent objevili i za oceánem. Dlouhý aplaus i fronta na cédéčka potvrdily, že si Spaleniak získal řádku nových fanoušků i tady.

Déšť ustal jako na objednávku a z hlavního pódia se hrnula bluesrocková nálož s příměsí karibských rytmů a funku. Kapela Delgres z ostrova Guadeloupe rozjela velkou show pod širým nebem posetým hvězdami. Diváci nadšeně tančili i zpívali pod vedením osobitého zpěváka Pascala Danaëa, který během koncertu připomněl i vážnější společenská témata, jež jejich skladby reflektují – téma osobní svobody, hledání domova a cesty za lepším životem...

Švýcarský písničkář Fabe Vega vyškolený hraním na ulici a pódiích celé Evropy dobře ví, jak si publikum omotat kolem hlasu. Jeho emotivní písně se zarývaly pod kůži a příjemně znělý vokál přitahoval další a další diváky, dokud stan nebyl v obležení. Tečkou za páteční hudební nadílkou byla divoká balkánsko-diskotéková jízda v podání pražských Circus Brothers.

V sobotu se areál festivalu zaplnil především rodiči s dětmi, pro které byl připravený bohatý program od divadel, tance až po nejrůznější výtvarné dílny, kde bylo možné si vyrobit vlastní šperky, trička či loutku „hmyzáka“. Návštěvníci ocenili tradiční domácí kuchyni podávanou na porcelánu i pohodlné posezení v útulné čajovně, kde si pochutnali i milovníci bezmasé kuchyně.

a další fotogalerie z festivalu zde

Taneční jiskru v horkém letním odpoledni zažehla skupina Roba Estesa, kterou tvoří sedm temperamentních hudebnic z katalánské Tarragony. Jejich písně o lásce, revoluci a rovnosti pohlaví jsou plné vášně a energií sršící dívky dokázaly rychle přivést do varu i sluncem znavené publikum.

Rhyece O'Neill přicestoval s kapelou The Narodniks z Austrálie. Kožená bunda a klobouk, nízko položený chraplavý hlas a drsný rockový nářez. Kdo má rád hudbu Nicka Cavea či Marka Lanegana, ten si rozhodně přišel na své. „Australský rozhněvaný muž“ řičel do mocných riffů elektrických kytar a z hlediště se na něho usmívali tatínci odění v batice s ratolestmi v náručí. Moc pěkný pohled.

„Z Poličky pochází pes mého tchána a taky Bohuslav Martinů,“ vtipkovala skladatelka a pianistka Beata Hlavenková. Její vystoupení na kryté malé scéně přineslo vítané zklidnění i spočinutí před slunečními paprsky. Kromě autorských písní zazněly i zhudebněné básně Bohuslava Reynka.

Ve skvělé formě se početnému publiku představila oblíbená kapela Sto zvířat, která letos oslaví neuvěřitelných osmadvacet let na scéně. O nevšední hudební zážitek se postaralo i táborské duo Kalle – dokonale souznějícími hlasy a zvláštně nostalgickými melodiemi si během pár chvil podmanili diváky, z nichž mnozí zavřeli oči a nechali hudbu rezonovat tam uvnitř.

Ve velkou podívanou se změnil vynikající koncert respektovaných skotských dudáků Rosse Ainslieho & Aliho Huttona, které doprovázel kytarista Sorren Maclean. A to i díky skupině tanečnic a tanečníků, kteří zcela ovládli prostor pod pódiem a svými pohybovými kreacemi nadchli i celou kapelu.

„Festival v Poličce je jako bonboniéra – nikdy nevíte, co ochutnáte,“ glosoval moderátor před koncertem česko-italského dua Oswaldovi, které působilo na malé scéně jako zjevení. Lákavě temný psychedelický rock, zastřený hlas, rituální rytmika, smyčce a činely. Na hudební cestu kolem světa se slovinskou kapelou Darla Smoking ale už nevyrážíme, únava vítězí – u čajovníků kupujeme výborný koláč k snídani a opouštíme areál pod hradbami, který pulzuje až do ranních hodin…

Info

Colour Meeting
13. - 14. 7. 2017 Polička

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články