Pavel Novotný | Články / Reporty | 21.11.2017
Oproti pátečnímu line-upu TransCentury Update, kdy jsme uhýbali nebo se prohýbali pod útokem nabroušených kytar po vzoru kopí hoplítů, se sobotní část festivalu odehrává v tanečnějším duchu. Cedule u vchodu hlásí, že je vyprodáno, na počtu návštěvníků Fun Fare to však není vidět. Své posluchače si přitáhne až Jane Weaver, na kterou se prostor zahušťuje a dav se vlní do psychedelicky laděných písní. Repetitivní bicí jako základ a kytaru měnící své polohy od rytmických akordů po atmosférické linky usměrňuje zpěv, melodie si chvíli hraje, chvíli táhle vypráví. Každopádně ukazuje směr, kterým se dnešní večer bude ubírat.
Vzpomínky na minulé epochy vyvolá Alex Cameron. Vizáž kazatele, černý gotický háv, vlasy ulíznuté dozadu a hlavně zvuk kláves á la osmdesátky ukazují, že pro celkové vyznění je pečlivě budovaná image nezbytností. Písničky o lásce bojující o příčky v hitparádách ještě neumřely. Nebo se jen v cyklech vracejí? Podle textů se zdá, že návrat opulentně intimního popu bude přemýšlivější. V dnešním světě je jen málo prostoru pro chybujícího naivku, kterého Cameron na pódiu představuje, a publikum toto chápe, i když dekorace jsou vypůjčené z dob dávno minulých. Aranžované, ale přesné. Saxofonová sóla melodicky dotvářejí výpověď popového losera, který chce jen milovat.
V podobných kulisách vystupuje i John Maus, i když posouvá hudební postupy k dance punku. Zpěv není tak uvolněný jako v předchozím případě, Maus písně více prožívá a spíše než svým zevnějškem přitahuje nasazením. Nasazení si texty zaslouží, i když při práci s delayem vyšumí do prázdna. Do celkového projevu však zpěv zapadá, podporují ho průrazná basa i epické klávesy s širokým rejstříkem. Těch však je už příliš, a tak diváci průběžně odcházejí, možná unaveni, možná nabaženi, a šetří se na nedělní festivalový den. Protože sobota rozdávala zážitky ve velkém.
TransCentury Update No.2
17. - 19. 11. 2017
UT Connewitz, Lipsko, Německo
www.transcenturyupdate.com
foto © Zdeněk Němec
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.