Jiří Mališ | Články / Reporty | 07.08.2017
Byl to večer, o kterém se mému čtrnáctiletému já ani nezdálo. Když jsem kdysi dávno v pokojíku užasle poslouchal The Devil Wears Prada a Blessthefall, nevěřil jsem, že smetánku americké metalcoreové scény minulého desetiletí uvidím někdy naživo. Natož v Kodani, natož na guestlistu. O deset let později na mě z pódia křičí frontman August Burns Red a já skáču do zběsilého rytmu kytar a bicích, které mě vrací do puberty.
Večer v kodaňském koncertním sálu Pumpehuset začal s vycházející norskou kapelou Fight the Fight, která přivezla čerstvé debutové album. Během pětatřicetiminutového setu předvedli průřez metalcoreovou scénou - některé skladby připomínaly melodicky mainstreamové Bring Me the Horizon, jiné si tvrdostí nezadaly s Hatebreed. Bezchybné vokály jak hlavního, tak doprovodných zpěváků tomu všemu nasadily korunu.
Na hlavní chod večera se malý sál zaplnil téměř do posledního místa. Mezi třemi stovkami diváků měla většina publika kapelní trička a bylo jasné, že letošní turné je hlavně pro skalní. Před deseti lety vyšlo album Messengers, se kterým August Burns Red prorazili do širšího povědomí, a výročí se slavilo kompletním zněním průlomové desky. Pětice z Pensylvánie se představovat nemusela a jednoduchým setlistem jsme se proskákali bez zbytečných proslovů. Úsměvy a přátelské strkanice. Nekompromisní tempo kytar a nářez bicích připomněl zlatá hardcoreová léta festivalu Warped Tour, ale nic nepřekvapilo víc než dokonalý vokál zpěváka Jakea Luhrse. I po deseti letech koncertování je jeho hlas čistý a silný.
Jako přídavku se nám dostalo tříminutového sóla na bicí, novinky z chystaného alba Invisible Enemy a jedné hitovky z každého alba - Empire, Ghosts a White Washed. Ačkoliv metalcore už nemá v posledních letech tolik co nabídnout, připomenout si staré dobré časy je nostalgická rekreace. A v podání August Burns Red se jednalo o pětihvězdičkové lázně - o masáž žeber se postarali hromotluci v moshpitu a duši ukojily texty, na kterých jsme vyrůstali. Dáme si příští týden opakování na Brutal Assault?
August Burns Red (us) + Fight the Fight (no)
3. 8. 2017 Pumpehuset, Kodaň
Živě: Brutal Assault 22
9. - 13. 8. 2017
Pevnost Josefov, Jaroměř
www.facebook.com/events/1764621683796269
foto © Marius Dale
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.