Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 12.04.2018
Toho večera se toho vlastně ani moc neodehrálo. Měřeno tedy počtem skladeb. Takových šest, maximálně sedm kousků. Na Sedmičce se totiž stavělo po vzoru stavitelů starověkých monumentů. Tedy nikoliv svěrákovské "dej cihlu k cihle", tady se na začátku a na konci postavily dva hutné monolity, které projilo několik menších kamenů.
Domácí Gedale příjemně překvapili. Klub zválcovali důkladně, a to nejen intenzitou zvuku, která byla ten večer asi největší. Spojení kytara - bicí (+ vokál) bohatě stačila k tomu, aby dokázala strhnout a pohltit. Publikum a muzikanty samé natolik, že pravděpodobně nestihli dohrát vše, co plánovali. Hudební témata rozvíjeli pomalu, bahnitě, atmosféru zahušťovalo jednoduché rudé nasvícení a občasné zahalení jeviště v oblaka dýmu.
Prostorem k výdechu byl one-man-project Aerial Ruin. Solidně stavěný chlapík s dřevorubeckým vousem si vystačil jen s akustickou kytarou, looperem a naechovaným vokálem. Iluze samoty oregonských hvozdů byla dokonalá, škoda jen patrné protagonistovy únavy a lehkého stereotypu, který se do jeho setu vkrádal.
Bell Witch odehráli padesáminutový výběr ze své novinky Mirror Reaper. Každý pečlivě načasovaný úder bicích byl jak starý hřích dopadající na hříšníka v pekle, šestistrunná basa ve virtuózních prstech Dylana Desmonda na těžkotonážní spodek tu a tam přidala vzletnou melodii či syrový, rozteklý riff. Oba hudebníci (za bicími seděl Jesse Shreibman a stačil ovládat i klávesy) se střídali i ve zpěvech, ovšem jejich opus magnum je dílem hlavně instrumentálním.
Jen tomu chyběla intezita, kosti se nelámaly, vnitřnosti nepřevracely. Bylo to temné, až mučivě pomalé, ale tak nějak to celé vyšumělo do ztracena.
Bell Witch (us) + Aerial Ruin (us) + Gedale
10. 4 .2018 Klub 007 Strahov, Praha
foto © Jiří V. Matýsek
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.