Články / Reporty

Nedocházející dech Lucky Chops

Nedocházející dech Lucky Chops

Martin Řezníček | Články / Reporty | 07.02.2017

Fronta od Roxy až do Revoluční vypadala hrozivěji, než jaká ve skutečnosti byla. V Krkonoších na lanovce člověk někdy čeká ještě o fous dýl. A člověk si aspoň mohl ještě dát opáčko před zkouškou z dechových nástrojů... Tak od nejmenšího k největšímu: trubka, pozoun, saxofon a (teď bacha!) bombardón. Mimo definici jsou samozřejmě bicí, ale Lucky Chops je kvintet, a to znamená pět. Možná teď namítnete, že Lucky Chops je přece šest. Ne, litujeme, váš drahý saxofonista Leo P se hodlá naplno věnovat svému projektu Too Many Zooz, a tak se s kapelou po třech letech společného koncertování rozloučil. Otázka byla nasnadě: Dokáže zbylých pět mužů udržet show na stejné úrovni i po rozchodu s růžovým mohykánem?

Nic jiného než nástup v poklusu se od Lucky Chops čekat nedalo. Kýbl energie chrstnutý do obličeje se slovy „Good evening, Prague!“. Čtveřice dechů hnaná kupředu strojově přesným bubeníkem, občas podmáznutá basovým samplem, který ale zaniká pod největším nástrojem v rukou toho nejmenšího muzikanta na pódiu. (Není to tak vždycky?) Setlist se trochu slévá, protože ty nejznámější covery jsou z velké části nahrazovány autorskými skladbami, které mnozí slyší prvně. Utkví houpačka Miami a moment, kdy pozounista Josh Holcomb oznámí song od Beatles. Helter Skelter!

Později vypráví, jak utratili všechny peníze za karty Dungeon and Dragons a že „D&D are awesome!“. Většina přítomných asi moc netuší, ale proč by nesouhlasila, když je celý večer tak mistrně hecuje. Další autorská skladba se pomalu rozrůstá a Holcomb se opět chytá mikrofonu a diriguje publikum do trojzpěvu. Epické finále skladby ale vyznívá trochu naprázdno, kapele přece jen víc sluší romanticky rošťácká poloha buskerů z newyorského metra. Ve finále jako by si to uvědomili a hrají šedesát let starou Stand By Me nebo mix Danza 2016, hravě kombinující diskotékovou Danza Kuduro s Can‘t Stop od Red Hotů a Eye of the Tiger.

Absence Lea P nebyla tak zásadní, jak někteří škarohlídi předpovídali. Ano, v choreografii se mu nikdo nevyrovná, ale nasazení ansámblu, hecování Joshe Holcomba a nakažlivé nadšení předávané z publika na pódium - z pódia na publikum na něj dalo zapomenout. Chemická reakce, která se aktivovala přenesením pouličního hraní na klubové pódium, zatím ještě nespotřebovala svůj katalyzátor.

Info

Lucky Chops (us)
5. 2. 2017, Roxy, Praha
foto © Peter Fulop

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace