Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 17.04.2018
Ač na Smíchově, v Underdog's moc veselo v neděli nebylo. Obě – rovnocenné – kapely, domácí Blues for the Redsun a Kanaďané Big Brave, hrály na temnější struny, trhaly kosti a drtily ušní bubínky.
… a pak se z mlhy husté tak, že by se dala krájet, vynořily první tóny brněnských, bahnitě epických metalistů Blues for the Redsun. A začalo postupně se zintenzivňující stavění neprostupné zvukové zdi. Stavebními bloky byly těžkotonážní riffy vytahované z hlubin země, které se ve své pomalosti měnily až v dronové plochy. Vše to mělo systém a řád, vývoj, proměny a vlastně i příběh. Velmi temný, atmosférický a pronikavý.
Big Brave na to jdou jinak. Až primitivní riff tolik nepřechází do zvukových ploch (od toho jsou tu spíše zpětné vazby), rytmické struktury jsou jasnější, tolik se neroztékají do abstraktna. Od kreslení temných obrázků je navíc odsouvá i dominantní vokál drobné křehule s velkou kytarou Robin Wattie. Big Brave jsou schopní vybudovat napětí na základě jediného akordu a toto napětí šponovat několik minut, kdy to už už vypadá, že došli na vrchol. Jenže stačí cuknout, povolit otěže intenzity a jde to ještě o kousek dál. A konec nastává stejně náhle jako začátek. Big Brave, opírajíce se o průřez diskografií, plynule přešli ze zvukové zkoušky k hlavnímu setu. Žádné povlovné budování tajuplné atmosféry jako u Blues for the Redsun, ale hrábnutí do strun a vlak supící do kopce se může rozjet.
Tohle není typ akcí, na které by se chodilo omylem či náhodou. Reakce publika, byť velmi řídkého, byla poučená a v rámci možností i bouřlivá. Vstřícnost kanadské kapely však skončila úsměvy z pódia a stručným poděkováním, přídavků jsme se nedočkali. Intenzivní večer by se ale stejně jen rozmělňoval...
Big Brave (ca) + Blues for the Redsun
15. 4. 2018, Underdog's, Praha
foto © Anna Baštýřová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.