Ichor | Články / Recenze | 26.08.2014
Slezská podzemní scéna stírá prach ze svého místa na hudební mapě už dost dlouho na to, aby se nejnovější, kulaté číslo v katalogu Silver Rocket mohlo potýkat s jakýmikoli pochybnostmi.
Debutová deska dvojice Leto, manželského páru, který nedávno slavil křest a výročí svatby zároveň, demonstruje, že naše životodárná hvězda není jen obrazem tepla a bezpečí, nýbrž i hrozby v dlouhodobějším měřítku. Mezi vnitřní rozpolceností a pochybnostmi ale poskrovnu dřímá i světlo. Není ho moc, jen pár drobných po kapsách a pětka v nohavici, ale je. Je to náznak bezmála infantilních tanečních částí, k dohledání například v písničkách Les nebo Sekera. Myslí se tím i některé vyzpívávané melodie křehčího charakteru, přesně ty, které nikdy nevydrží moc dlouho. Těžkopádný automatický bubeník jako podpěra, pestrá škála syntezátorových zvuků, neméně důležitá kytara. Všechno upředeno výraznou a detailní produkcí, která výsledným zvukem přesouvá z útulně neuklizeného obýváku do kosmu a zase zpátky. Když zkreslená kytara naprosto přehluší všechny ostatní stopy, je všechno v největším pořádku. Dvě vedlejší postavy (Aran Epochal a Orel) nepřišly jen doprovodit kapelu - jejich hlasy jsou stejně důležité jako všechno ostatní, do obrazotvorných textů přispějí nádechem své neméně výrazné poetiky a mimo to dosvědčují silnou rodinnou spřízněnost. A ani tehdy se nezdá, že by snad něco mělo vůbec kolísat. I s poměrně minimalistickými výrazovými prostředky je totiž nakládáno tak, že ani jednou nebudete pochybovat, jednoduše si brázdí cestu bezbolestnými a neohroženými došlapy, zatímco v protikladu k nim nadále zaznívá manifest nesmělosti.
Že je pop nastavovanou a lacinou entitou bez sebemenšího vnoru? Ale kdeže, už někdy od dob Sporto je tohle tvrzení pod drnem. Album žlutočerných barev je jen dalším důkazem. Nemá smysl sypat další klišé o decentním mixu kapel X a Y nebo velmi chytré příměry (garážoví Beach House?). Bůh je jenom jeden, zato desek Leto vyšlo na sto padesát. Breč, nebo nech být. Veni, vidi, spoko.
Leto – Zbytky ozářených ploch (Silver Rocket/MMM, 2014)
www.mamamrdamaso.org/newmmm/leto.html
foto © Andrea Petrovičová
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.