gaga | Články / Reporty | 22.02.2014
Vždycky mě překvapí, když po koncertě, na jehož line-upu je očekávané zahraniční jméno, někdo reaguje tak, že předkapely – rozuměj lokální kapely, které mohl slyšet a pravděpodobně i slyšel nespočetněkrát – zahrály mnohem lepší set než headliner. Vždycky mi nezbývá než věřit tomu, že koncert musel headliner neskutečně zvorat. Ale po středě 19. února jsem si jistá, že to bylo jinak. Přítomní nedokázali ocenit to, co viděli a slyšeli.
Na středečním koncertu Tera Melos v českobudějovickém Velbloudu se sešla početná a různorodá skupina návštěvníků. Člověk by předpokládal, že je-li tak plno, může za to kalifornská kapela, která si sem přijela zahrát už podruhé. Ovšem v průběhu večera se ukázalo, že to není tak úplně pravda. Jako předkapely Depakine Chrono a Esazlesa, a ačkoli nemůžu mít výhrady vůči tomu, jak obě zahrály, nemůžu ani souhlasit s tím, že byly lepší než Tera Melos.
Slyšet Tera Melos poprvé je odzbrojující zážitek a užíváte si každou sekundu, jako by byla ta poslední. Napodruhé už to nemůže být tak oslňující zážitek, skočíte do toho po hlavě a čekáte, jestli se překonají, podají stejně kvalitní výkon nebo zklamou. Tera Melos se nepřekonali, protože ani poslední X’ed Out nepřekonalo desku Patagonian Rats, ale na koncertě samém bych jen těžko hledala chybičku. Depakine Chrono měli zvuk křišťálově čistý, zatímco Tera Melos nezní čistě ani z nahrávek. Jejich hudba je naplněná hlukem, efekty i samply, což naživo vytváří zvukovou clonu, která se staví mezi vás a kapelu. Euforie z nich sršela a na prvních řadách to bylo znát. Podání Patagonian Rats mi vyrazilo dech a litovat mohli jen ti, kteří nebyli připravení natolik, aby podpořili singalongy.
Depakine Chrono do toho řežou vší silou a energií, která z nich vychází, by mohly svítit celé Budějovice několik dní, je to punk v ryzí matematické podobě. Ale ačkoli nářez, nedokáže překvapit. S Esazlesa to mám podobně. Když jdu na koncert v té správně náladě, dokážou mě zničit, ale ve středu zněli jako neměnný a poněkud povrchní atmosférický post-rock. I když se mnou nebudou souhlasit ti, kteří chodí na bezmála všechny koncerty NAAB a jsou z těch, kteří za hudbou jezdí klidně přes půl republiky a ocení pouze to, co můžou slyšet ve stále stejné podobě. A nad Tera Melos, jejichž nové album znamenalo vykročení jiným směrem a další experiment s vlastní identitou, vynáší negativní soudy. Nerada bych si připustila, že jsem se stala součástí krátkozraké scény.
Tera Melos (usa) + esazlesa + Depakine chrono
19. 2. 2014, Velbloud, České Budějovice
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.