Jakub Béreš | Články / Reporty | 25.11.2017
Struny podzimu obohacují klubovou sezónu jednak svým line-upem, ale taky rozhodnutím volit povětšinou variantu koncertů v sedě, což akcím dodává jakousi vážnost a honosnější atmosféru. Ale dá se tak poslouchat i alternativní country amerických Lambchop v čele s téměř šedesátiletým Kurtem Wagnerem za dvěma mikrofony, s konejšivým tónem i odtažitou image v čele s typickou barevnou kšiltovkou? Devadesát minut v Arše dokázalo, že ano.
Z úvodní role tajuplného cestovatele, jenž se všude zastaví pouze na tak dlouho, aby všem řekl, že i když jde všechno kolem do háje, pořád je pro co žít, se Wagner po chvíli přenesl do polohy písničkáře vyprávějícího o svém pestrém životě. To si zrovna na chvíli nepomáhal upraveným hlasem, ale lákal nás do svého světa za pomocí povědomých melodií vybízejících k tomu, abychom uspořádali židle do kruhu a uprostřed sálu zapálili oheň přátelství. Takové momenty přicházely stejně rychle, jako odcházely, protože většinu koncertu kromě Wagnerova charismatu v sále vládly rázný beat a hlas nakažený technologiemi.
Nejvíce prostoru se totiž dostalo poslední desce Flotus, na níž Lambchop kulturní dědictví americké historie přibližují dnešní době. Country, blues, romantický kočovný život, písničkář – všechny tyto pojmy v pojetí nadčasových kovbojů Lambchop dostávají svůj význam i v době, kdy děti nemají vzory v kovbojích, ale v superhrdinech s obleky plnými technických vychytávek. Proto i Lambchop přijali technickou změnu a své country ohnuli do chladných beatů, aby mohl Wagnerův vokodérem neustále upravovaný hlas vést monolog o tom, co znamená být člověkem.
Během koncertu se toho stalo hodně: zazněla poetická Writer, stejně jako se dostalo na politické kousky The Hustle nebo JFK. A všechny skladby spojovala precizně chladná až strojová interpretace. Rozvernější momenty přišly, až když se dal Wagner do řeči se svým upovídaným pianistou i nemluvným kytaristou. Na konci zase vylekaly hudebníky uvaděčky s květinami a ti se tak dostali do jediné nepředvídané situace večera, po níž dělalo Wagnerovi problém se před posledním přídavkem zorientovat ve vlastních tahácích.
Během celé show sice frontmanovi nebylo vidět do obličeje, přesto každý věděl, že se pod stínem kšiltovky skrývá nebojácný střelec, který pochopil, že aby vzniklo něco krásného s potenciálem rezonovat, může stále pomrkávat k tradicím. Ty však nesmí jen zbožně opěvovat, ale je třeba je správným jazykem uvádět do současného kontextu. A v tom bílí kovbojové nejsou nedotknutelnými symboly hrdinství, ale lidmi, jejichž činy mají i druhou stranu mince.
Lambchop (us)
25. 10. 2017 Divadlo Archa, Praha
foto © Frank Hoensch
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.