Tereza Posturová | Články / Recenze | 11.02.2014
Mateřské mléko kojných otců-zakladatelů zanechává škraloup v nové generaci, svrchovaní solitéři Silver Rocket omlazují bojovný arzenál. Kinderpunk trojice Or a jejich designově strohý karton jako zakončení první pětiletky, recyklovatelná sympatie.
Zatímco demo a předchozí ep přeměřovaly míry rozmanitosti volených tras, kdy zdrženlivé osahávání metalu, post-rocku i hardcore představovalo nezbytné zákruty v cestě cizelovaných postupů kmenových kapel, aktuální album dokonalo pouť za konečnou definicí zvukové podstaty labelu. Což může zmást podobně, jako když zaslechnete tvrdit šéfa, že jste magor. Zkusíme: Prubířské kameny jsou na území Silver Rocket rozesety v dostatečně velkých vzdálenostech na to, aby jednotlivé kapely nezněly stejně, přesto semknutě drží v noisové rojnici sonicyouthovského syndromu. Srdce Or tluče v pokřivených rytmech bicích, precizní perkusivní exhibice neoficiálně předčí i bicmena suverénních Gnu (k těm se ale nečuchá). Schizofrenní změny tempa narušují osvědčený stereotyp písničkového schématu, když jsou schopní během jednoho songu přejít z baladické zádumčivosti k hlukovému klimaxu a zakončit fatálním šlehnutím riffových lajn.
Deska začíná i končí totožným kytarovým bloumáním, až si říkáte, jestli jim tam náhodou nepřicmrndávají éteričtí vousáči Tomáš Palucha. Uvíznuti v barevné krajině divokých veteránů Esgmeq a ostrých bijců Human Steak, neposednější než Děti deště, ohánějí se Or různorodými kompozičními nápady, kdy nevíte, jestli jde o záměr nebo splašenou roztěkanost, jestli s dalším přehráním najdete náplast na rozedrané myšlenky. Tematicky podepření rozčileným nosníkem, nasáklým svírajícím jsoucnem, dostatečně výlučným, aby se sami nezadusili patetickou vahou života a zároveň dost schematickým na to, abyste mohli vycítit rozjitřený obsah naléhavého okamžiku.
Abnormálně vyspělá deska přirozeně splývá se sektářskou uzavřeností a ohýbá hřbet před staršími autoritami kytarově-hlučných kapel Silver Rocket, které přečkaly nemilosrdnost plynoucího času a ustojí i demagogické poznámky dlouholetých recenzentů o zkreslených rozlišovacích schopnostech uvnitř a vně komunitní příslušnosti. Až vytáhne hlavu ze samolibé prdele, že zdravím pana Olivu.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.