Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 24.06.2014
Jedenáctý ročník festivalu vrátil ostrovy kultury do historického centra Prahy. Pražský festival United Islands letos nabobtnal do enormních rozměrů, kdy člověk jednoduše nemohl stihnout vše, co si naivně naplánoval, a logistické přesuny mezi scénami se tak staly adrenalinovým zážitkem. Myšleno v pozitivním slova smyslu - zajímavá hudba zněla prakticky na každém rohu a atmosféra akce připomínala spontánní pouliční slavnosti. Nic na tom nezměnilo ani nepříliš letní počasí, ani zavedení vstupného v Kinského zahradě.
Celý dvoudenní open air program odstartovali na hlavní scéně indie folkoví Republic of Two, kteří letos na jaře vydali třetí studiovku Silent Disco. Odezva diváků byla zprvu vlažná – ostatně v areálu ještě panoval čirý stavební ruch a počet zaměstnanců dvojnásobně převyšoval návštěvníky. Postupem času nabíralo vystoupení na obrátkách a ústřední protagonisté Jiří Burian a Mikoláš Růžička si nakonec poradili s nelehkým úkolem první kapely. Pak byla ideální příležitost na poklidnou prohlídku zahrady Kinských. Ať už si o rekordní crowdfundingové kampani myslíte cokoliv, přesunutí hlavní scény se vyplatilo a povýšilo United Islands zase o třídu výš. Na útulné stagi Radia 1 se o chvíli později představila ledová královna Never Sol s improvizovanou doprovodnou skupinou, ve které se za synťákem mihl Roman Přikryl ze spřízněných Fiordmoss. Chemie fungovala na jedničku, křehká krása vyvolávala příjemné v mrazení v zádech a zároveň se vždy vyvarovala kýče – potenciální vývozní artikl. Příjemné překvapení způsobila neortodoxní bulharská rapperka Dena, která nešetřila notnou dávkou ironické stylizace.
Čeští zachránci shoegazingu Manon Meurt opět potvrdili své renomé - koncert od koncertu působí jistějším dojmem, rezignují na velká gesta a o velkém hudebním talentu není třeba pochybovat. Zážitek mírně kazil pouze nečitelný zvuk. Hlavní hvězdou pátečního večera se stala britská zpěvačka Ella Eyre, přesto se nelze ubránit určité rezervovanosti – zajímavý hlas, energická show a skvělá komunikace s publikem nemůže zakrýt, že její hudební produkce působí v konkurenci současné R&B špičky poněkud zaměnitelně. Po čtvrtečním vystoupení na klubové noci znovu zahráli také olomoučtí Nylon Jail – tradičně vysoký standard srážela jistá předvídatelnost. Další zástupce ostrovní scény, kytarovka Childhood, byla organizátory vynášena pomalu do nebes, naživo však vyzněla jako tuctový 80’s revival - podobných kapel jsou v Anglii stovky. Opravdu máme zapotřebí nechat se opít zemí původu? Rakovničtí Manon Meurt by Childhood hravě strčili do kapsy. O trapném divadýlku s internetovou celebritou Nicky Tučkovou nemluvě – hranice mezi United Islands a buranským Votvírákem byla na moment nebezpečně blízko.
Program druhého dne zahajovali na Kampě lo-fi indie folkoví Strangers in the City. Obavy z brzkého hracího času a nevhodně zvolené scény, kdy byla kapela zařazena do programu monstrózního pódia v režii nejmenovaného českého pivovaru, se naštěstí nenaplnily. Naopak, skromně působící dvojice z Veselí nad Moravou se stala pomyslným černým koněm celého festivalu. Něžný ženský zpěv výrazně oživil materiál z loňského debutového EP, které po vzoru amerických Minutemen čítá více skladeb než minut, a novinky z připravované dlouhohrající desky slibují zářnou budoucnost. Mrazení v zádech nebralo konce a těžko vypíchnout jediný vrchol. Post-hudba vzala přípravu na koncert vážně a nastoupila k utkání pod Petřínem ve stylových fotbalových dresech. Domácí publikum už bylo bezpečně usazeno na svých místech a přivítalo miláčky náležitým potleskem. Do elektronických smyček se tentokrát vetkalo více života, když Tomáš Havlen destruoval hudbu nejrůznějšími pazvuky a emoce stříkaly na všechny strany. Na závěr zbývalo jen objetí a sportovní poplácání po zádech.
Sprint zpátky na Kampu, kde indie popoví Prodavač odhalili skrytý stadionový potenciál – jednoduché, ale o to pravdivější poselství souznělo s letní pohodovou atmosférou a přitáhlo početný dav návštěvníků. Malou vadou na kráse byly pouze všudypřítomné stánky s předraženým občerstvením a zástupy hostesek s reklamními letáky. Ústečtí Houpací koně byly dlouho neprávem opomíjení, po vydání vynikajícího Everestu si konečně užívají zaslouženého úspěchu a jejich koncertní kalendář je povážlivě nabitý - v sobotu odehráli rovnou tři regulérní vystoupení napříč republikou, ani v nejmenším se to však neprojevilo na předvedeném výkonu. Přehlídka lokálních kapel pokračovala šumperskými The Finally, kteří bohužel příliš nezaujali, ale jde o mladou formaci, která se může vypracovat. Zbylý večerní program se odehrával v sedmi pražských klubech, bohužel oficiální festivalovou afterparty v MeetFactory výrazně poznamenalo zrušení vystoupení DJe Shadowa kvůli zpoždění letu z Lisabonu.
Festival United Islands oživil Prahu na několik dní kvalitní hudbou, navodil příjemnou letní atmosféru a vše podtrhla bezproblémová organizace. I když monstrakce podobných rozměrů se neobejde bez kompromisů.
United Islands 2014
20. – 21. 6. 2014, Praha
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.