mArcElkrIz | Články | 02.11.2013
Zhasnout, nezamykat, lehnout si na podlahu kamsi v rohu, láhev André při stěně – ať na vás našlápnou nebo rudou nerozlejí po temné místnosti možní příchozí. A spustit přehrávač... Okolnosti nejsou podstatné, pouze děj. Scény se pozvolna rozehrávají: bolest, naděje, hořkost v neskutečně silných dávkách, tóny tak křehké, a přitom nezlomné. Srdce vyrvaná z hrudí, osudy poutané ocelí, výheň těl v opojném tanci navzdory blížícím se zdrcujícím časům. Červená knihovna versus mordýřský škvár povznesený nad strohou historickou faktografii. Vínové šaty, tabákový opar a víra v dokonalost uniformity. Stín obřích křídel dravce vržený na města i samoty. Velké ideje versus malé touhy. Čas není podstatný, ani prostor. Jste tu jen vy a fascinující osudová žena ve vínových šatech. A třináct jizev.
Ute Lemper patří k opravdovým vypravěčkám všemožných příběhů. A je zcela lhostejné, zda sedíte a nasloucháte ve vypolstrovaném křesle operního dómu, v jazzovém klubu, sále pro pop music nebo v současném kabaretu. Po chvilce jste lapeni a necháte se unášet svůdnou teatrálností. Tou, za níž je hanobena, i zbožňována.
Albový zářez Paris Days, Berlin Nights vznikl ze spojení uhrančivého a nenapodobitelného zpěvu Ute Lemper s uskupením Vogler Quartet, pro které Stefan Malzew přichystal aranžmá evokující bujarou dobu, i blížící se děs. Klavír a smyčcové nástroje mnohdy jen duní či ševelí, pekelně rachotí a lehce hladí. Stejně jako Ute Lemper, která velmi často přechází z hutného rovného altu do expresivního teatrálního chrlení, hlubokého chrčení či vřískotu, příkladem budiž úchvatná litanie Uber Den Selbstmord. Ne, tentokrát nečekejte jasně podané písně, nečekejte povědomé popěvky a melodie, známé pocity a atmosféru. Ač mnohé songy budete již léta znát, zde jsou přetaveny v temnotu a depresi. Kořeny sahají od Výmarské republiky skrze rozličná zákoutí frivolní Paříže až k širokým a bídačeným polským duším.
Křehké a o to účinnější aranžmá, pod kůži se vrývající motivy, nerezivějící Kurt Weill, Hanns Eisler, Jacques Brel. A Ute Lemper, jejíž interpretaci budete díky teatrálnosti buď nenávidět, nebo podlehnete. Jako mnozí před vámi. Chcete-li z jakýchkoli pohnutek okusit extrakt z bolesti, opuštění a věčně vyhnívajících ran, sežehlý neony i tlejícími zbytky v temných uličkách, máte skvělou příležitost.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
redakce 26.03.2024
Marie Kieslowski vydala své debutové sólové album Je všechno dobrý? před dvěma lety, nyní na něj navazuje EP s názvem Je to složitější.
Michal Pařízek 25.03.2024
Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Zuzana Malá 24.03.2024
Holandský festival experimentální hudby a umění má pro letošek tučnou soupisku v kategorii legend i ikon součásné avantgardy.
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.