blueskin | Články / Reporty | 14.06.2016
Nepravidelná série tanečních parties Kinetic, které se v pražské MeetFactory konají pod taktovkou Michala Brennera, si poslední dobou získává čím dál větší renomé. Chodit na Kinetic sice není tak trendy jako navštěvovat akce konkurenční party Polygon či večírky v Neone, zato se dá ale předpokládat, že sem většina lidí míří skutečně za hudbou. Ve výsledku to pak kromě celkově entuaziatické atmosféry znamená třeba i to, že před půlnocí bývá v klubu víc lidí za barem než na parketu.
Profesionálního DJe by ale ani taková věc neměla odradit a pravdou je, že Baikal působil, jako že svou roli rozehřívače zvládá s nadhledem. Kdo znal jenoho z majitelů labelu Maeve Records jen z nečetných podcastů, mohl být celkem spokojený. Baikal totiž sázel na ten samý druh technem mírně načichlého deep houseu, jakým si udělal jméno. Každá skladba, kterou pouštěl, se zdála mít v setu své místo. Skoro každou byste si taky nejradši prohnali Shazamem, abyste si ji doma mohli pustit znovu. O kolika procentech djských setů můžete něco takového říct?
S přibývajícím množství lidí na parketu se Baikal pouštěl do zvukově odvážnějších skladeb. K předělu došlo v momentu, kdy se z reproduktorů ozvaly tóny skladby Future Tone z eponymního alba Elecktroids - projektu mimochodem stejně tajemného jako identita samotného Baikala. Ví se o něm, že žije, stejně jako Mano Le Tough, v Berlíně, to je ale asi tak vše. Na onom přístupu „ať za mě mluví hudba!“ je nejsympatičtější ono gesto potlačení vlastního ega ve prospěch něčeho tak efemérního, jako je rytmizované chvění zvuku.
Jestliže byl Baikalův set lahůdkou především pro ty, kdo kromě tance na party také přemýšlí, pak se Mano Le Tough zaměřil ve shodě s názvem akce spíše na kinetický rozměr pouštěné hudby. Oproti svému předjezdci se také více soustředil na budování atmosféry, ať už výběrem skladeb, nebo budováním dramaturgického oblouku. Netrvalo dlouho a tenhle berlínský Ir zavedl party do nečekaně temných techno vod, tak odlišných od organického houseu jeho autorských desek. Soudě podle reakcí publika, měl Mano Le Tough sympatie návštěvníků MeetFactory jednoznačně na své straně, i když mi osobně trochu vadil příliš proměnlivý rytmus, který bránil ponořit se plně do proudu hudby.
Každý správný djský set obsahuje alespoň jeden WTF moment. V tomto případě šlo o Jam & Spoon remix prototranceové skladby The Age of Love téměř stejnojmenného projektu Age of Love, ale více byla v celkové linii setu například skladba 80’s Drugs japonského DJe Noriho - temný houseový track s rezonující syntezátorovou linkou. Vůbec se set hlavní hvězdy večera rozbíhal do nečekaných směrů, aniž by přitom výrazně ztrácel na soudržnosti. Takový „anything can happen“ přístup, který ne každý DJ dokáže ukočírovat - Mano Le Tough to ale dokázal s přehledem.
Kinetic w/ Maeve (Mano Le Tough, Baikal)
10. 6. 2016, MeetFactory, Praha
foto © Richard Hodonicky
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.