Písně/z/měsíce #13

Opět tu párkrát zabrousíme do mělčích vod mainstreamu, které ale nebrání měsíci, aby se v nich odrážel. Hudba, nad kterou se nemusí moc uvažovat, nezneklidňuje svou nejasnou podstatou. Hezky pěkně učesaně, normovaně a unifikovaně v řadě za sebou, netlačte se, na všechny se dostane. Možná.

Angels and Airwaves – The Moon Atomic /...Fragments and Fictions/ (Love, Geffen 2010)
Obal desky jak plakát k hollywoodskému bio spektáklu. Za mikrofonem Tom DeLonge z Blink 182, velkolepý sound, ale pořád to zní jak „Miss You“.

Kid Cudi – Man on the Moon (Man on the Moon: The End of Day, Dream On/GOOD/Universal Motown, 2009)
Tímto albem započal Kid Cudi svou trilogii Man on the Moon: The End of Days, Man on the Moon: The Legend of Mr. Ranger a v roce 2015 by údajně měla vyjít závěrečná část zatím bez jasného podtitulu u Republic Records. Kid Cudi never gave a fuck, co si o něm niggazz myslí. Je totiž mužem na měsíci. Klasické hiphopové aranže a simulace živých nástrojů producentsky sterilně vypreparované ve studiu.

Jamie Cullum – Old Devil Moon (Twentysomething, Digital Distribution United Arab Emirates, 2003)
Jamie se veze na náladě předválečných swingových nálad bezstarostně nezatížených masovými genocidami a hrůzami války. Tato deska pro něj znamenala průlom v kariéře a objevují se na ní předělávky slavných jmen jako Cole Porter, Jeff Buckley či Jimi Hendrix. Šlape to pěkně, ale proč budit duchy věcí minulých? Asi aby přinesli zprávu o lepších dnech.

Mando Diao – Mr. Moon (Bring ’em In, Parlaphone/Mute/Majesty Recordings, 2002)
Mister Moon mumlá se švédským akcentem Björn Dixgård a píseň má být o původním bubeníkovi The Who Keithu Moonovi.

LeAnn Rimes – Can’t Fight the Moonlight (Coyote Ugly OST, Curi, 2000)
Já vás varoval. Potajmu si tento song můžeme zařadit mezi guilty pleasures. Popina z filmu Coyote Ugly (do češtiny přeloženo originálně jako Divoké kočky, Macanudo ví) napsaná Dianem Warrenem. Popu se neubráníš! Pop-rock nezastavíš!

Toploader – Dancing in the Moonlight (Onka’s Big Moka, Epic Records, 2000)
Tady už na nás začíná nebezpečně vanout dech devadesátých let. Kapela jednoho hitu, a to ještě převzatého. V sedmdesátých letech napsal tuto píseň Sherman Kelly pro kapelu King Harris. Ovšem o originále zase někdy jindy.