Články / Sloupky/Blogy

Písně/z/měsíce #22

Písně/z/měsíce #22

Jiří Akka Emaq | Články / Sloupky/Blogy | 21.02.2017

V minulém díle jsme prohlédli skrze časovou smyčku až do minulého století. Dnes si opět posvítíme na zapomenuté klenoty století současného. Od žhavých novinek po starší kousky a tentokrát samí ostřílení matadoři hudební scény.

Goat – Union of Sun and Moon (Requiem, SubPop, 2016)
Objevuje se i pod názvem Union of Mind and Soul. Rozjuchaná hippie párty pod okultní maskou zla a k tomu falešně znějící flétničky. Ďábel si nasadil škrabošku a tváří se jakože já nic, já muzikant.


Giraffe Tongue Orchestra – Blood Moon (Broken Lines, 2016)
Projekt, ve kterém se potkávají hráči Mastodon, Alice in Chains, Mars Volta, Dillinger Escape Plan a Zappa plays Zappa. Trocha psychedelie jak hudební, tak vizuální.


Depeche Mode – The Sun, the Moon and the Stars (Sound of the Universe, Mute Records, 2009)
Skladba vyšla na druhém disku ze tří CD deluxe vydání, které obsahovalo i DVD s dokumentem z natáčení alba. Depešáci a ještě větší porce elektroniky.


Pantha Du Prince – Moonstruck (This Bliss, Rough Trade, 2007)
Pantátu princátka jsme tu už jednou měli. Zde je k zastižení ještě v zadumanějších postraveových kompozicích. Podmanivost se této skladbě nedá upřít. Rovný kopák a nabasovaná linka, nad níž se klenou rytmické plochy.


Nouvelle Vague – Killing Moon (Bande á Part, Peacefrog Records, 2006)
Nouvelle Vague si postavili kariéru na zpomalování a akustickém kastrování známých hitů. Je to burleskní, leč vágní. Tato předělávka v originále podstatně šlapajícího hitu Echo & The Bunnymen z roku 1983 se nese ve zmiňovaném duchu. K původní skladbě se vrátíme v některém z následujících dílů.


M83 – Moonchild (Before the Dawn Heal Us, Gooom, 2005)
Mrazivě uhrančivý francouzský post-retro-dream-pop. Nedávno vydali novinku Junk, jež zvuk posouvá spíše ke kýčovitému elektro soundu Daft Punk na Interstellar 555. Zde ovšem příjemně psychedelicky rozevlátý sound a éterické vokály. Vzhůru do království snění.


Jonny Greenwood – Moon Trills (Bodysong, 2003)
Zakládající člen a pilíř Radiohead Jonny Greenwood má se soundtrackovou potažmo orchestrální tvorbou letité zkušenosti. Tohle ale byla první vlaštovka. Film Bodysong je dokumentární filmovou koláží různých fází lidského života, režírovanou Simonem Pummellem. Něco jako Barraca a její následovníci. Hudební složce nemůžeme upřít psychedelickou nejistotu domovských Radiohead a náladu s klavírem à la Pyramid Song.


Info

Znáte-li další písně osvětlené bledým luny svitem, pište na info@xplaylist.cz.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace