Jiří Akka Emaq | Články / Sloupky/Blogy | 02.09.2015
Sonda se dostává do kritické vzdálenosti od TEĎ. Blížíme se k přelomu století. Za ním už budou následovat jen hvězdy dávno minulé, zhroucené, implodující do sebe či naopak explodující v burleskním aktu sebezničení. Dnes budou dominovat tklivá piana a opět se ponoříme do mazlavě sentimentální nálady, kterou měsíc jaksi automaticky na autory vyzařuje.
Feist – My Moon, My Man (The Reminder, Polydor Records, 2007)
Hudební motiv se vám zasekne v hlavě jako háček a pěkně se s vámi povozí po hladině. Tenhle song prostě hází. Měsíc je náš člověk aneb náš člověk na měsíci.
Bat for Lashes – Moon And Moon (Two Suns, Echo Parlaphone, 2009)
Měsíc svádí k pianovým variacím (možná i k pijanovým). Sentimentální odrazy slunečního žáru, skrze chladný kosmický objekt bez atmosféry. Inu, básníče, luna ti posvítí na chodník, do kterého se propíjíš jak piják. A verš: „Kde je medvěd, který mne vylíže dočista?“ Interpretace se nabízejí.
Foo Fighters – Virginia Moon (In Your Honor, RCA Records, 2009)
Zase ten sentiment. Post-nirvanovský Dave Grohl se transformuje do nálady Elly Fitzgeraldové a v akustické formě kvílí o měsíci. Kytara jak z Girl from Ipenama a sexy back vokál dotváří atmosféru let dávno minulých.
The White Stripes – White Moon (Get Behind Me Satan, XL Recording, 2005)
Jaký jiný může být měsíc bílých pruhů než bílý? Queenovské piano a nálada Dresden Dolls. Svět je v této písni protosociální, tj. přijímající možnost sociální evoluce. V poetice poněkud zvláštní obrat. To asi aby bylo jasno, že Jack White četl i nějakou tu knihu.
Radiohead – Sail to the Moon (Hail to the Thief, Capitol Records, 2003)
Rádiové hlavy v nejlepší formě. Jejich konverze živých nástrojů s bublající elektronikou dosáhla vrcholu. I přesto z něj sestupují, pomalu a elegantně. Avizované piano a za zpěvu brečící Thom Yorke, který nás v arše skrze potopu veze k měsíci.
Explosions in the Sky – The Moon Is Down (Those Who Tell the Truth Shall die, Those Who Tell the Truth Shall Live Forever, Temporary Residence Limited, 2001)
Post-rock z Texasu.Trochu stravitelnější, leč méně originální God Speed You! Black Emperor. Výpravně dlouhá kompozice beze slov plyne nenuceně jak říčka za úplňku.
Znáte-li další písně osvětlené bledým luny svitem, pište na info@xplaylist.cz. Vylosovaní náměsíčníci budou po zásluze odměnění drobným či větším dárkem.
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?