PLAYER FM

Články / Reporty

Reporty

Play something sexy... (The Afghan Whigs)

Play something sexy... (The Afghan Whigs)

|

Beseda, Povaleč nebo výstup na Milešovku? Ne, víkendové výlety mimo Prahu mají červenou. Důvodem jsou The Afghan Whigs, kteří se po dvou letech vrátili do Lucerna Music baru, tentokrát s mnohoslibnou novinkou In Spades. Takže rovnou po hlavě...

Rozeznívá se smyčcové intro a po něm už poznáváme Birdland. Greg Dulli přichází na pódium s mikrofonem v ruce a zpívá do přednahraného podkresu. Na pódiu je sám, zbytek kapely ho přichází podpořit až na druhou Arabian Heigths. Jsme na úplném začátku a už se nám podlamují kolena, tady se nevymetají pavučiny, tu se oklepává štuk. Není to ale jen zvuková intenzita šestičlenného ansámblu, který čítá až čtyři kytary alternující s klávesami a smyčci, jde také (a především) o burácivý hlas frontmana, který nás obestírá a proniká všemi útrobami, zalézá až pod nehty.

Publikum visí Dullimu na rtech a lačně hltá každý tón, každé slovo, dokonce snad i uvěří, že Lucerna je jedno z nejlepších míst ke hraní na celém světe. „Play something sexy, John Scibic,“ přikazuje kytaristovi a po několika odbočkách do vzdálenější minulosti se s písní Oriole vracíme k novince. Při verších „Light the candle/ Lock the door, too/ Draw the circle/ I'll fall into you“ roztaje i poslední led v drinku, procítěnost není na úkor chlapského projevu. Ještě než usedne za klávesy, upře zrak kamsi nahoru a věnuje hezkou vzpomínku nedávno zemřelému kytaristovi kapely Daveu Rosserovi.

Při pohledu na jeho prstoklad je vidět, že kytara je pro Dulliho mnohem přirozenější nástroj a že tady jde především o efekt. Vždyť klávesový part mohl klidně vystřihnout Ed Harcourt, který dnes nejen předskakoval, ale odehrál s Afghan Whigs celý koncert. Přesvědčivost ale Dulliho neopouští ani vsedě za klávesami. Po několika dalších písních show graduje při John the Baptist z alba 1965, která je pro mnoho fanoušků nejzásadnějším hitem. Až fyzický nápor všech muzikantů je neuvěřitelný a zvuk se nad námi tyčí jako hory hrozící zřítit se z obzoru bližšího, než by se mohlo zdát. Vše se navíc děje s naprostou samozřejmostí a tlak nepolevuje až do úplného konce devadesátiminutového setu, jemuž narozdíl od prvních dvou třetin věnovaných nejnovějším nahrávkám In Spades a Do to the Beast dominují desky 1965 a Black Love.

Info

The Afghan Whigs (us), Ed Harcourt (gb)
5. 8. 2017, Lucena Music Bar, Praha

foto © Filip Kůstka

Relevantní články

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Reporty

atonal_berlin: v betonové katedrále

atonal_berlin: v betonové katedrále

Jan Starý |
A poté se přesunout na hlavní stage a žasnout, protože klasická trojlodní struktura v patnáctimetrovém sále tvoří úžasnou industriální katedrálu – samozřejmě včetně oltáře.

xp recenze

Jamie T - Trick 40% Jamie T - Trick
Helms Alee - Stillicide 70% Helms Alee - Stillicide
Lisa Hannigan - At Swim 80% Lisa Hannigan - At Swim
Glass Animals - How To Be A Human Being 90% Glass Animals - How To Be A Human Being
Dead Cross - Dead Cross 90% Dead Cross - Dead Cross
Děti mezi reprákama - Haiku 70% Děti mezi reprákama - Haiku
Clipping. - Splendor & Misery 80% Clipping. - Splendor & Misery
Alice Cooper - Paranormal 70% Alice Cooper - Paranormal

Akce

ostravské dny (do 2/9)
fotoexpo (do 21/10)
rock for churchill (do 26/8)
dobršská brána (do 26/8)
nick cave (do 26/10)